Na vánoční prázdniny jsme přestěhovali piáno do kuchyně, což mělo ten neočekávaný efekt, že Péťa cvičí více než jindy a sám od sebe. Dokonce tak začal i Štědrý den.
Naštěstí máme na každý Štědrý den docela našlapaný program, takže nějaké zabíjení času, už aby to bylo a aby to co nejrychleji uteklo, ani moc nehrozí. A Centík čeká na nadílku docela trpělivě.
A tak po návštěvě v Loděnici u příbuzných živých i zesnulých, procházce na hřbitov do Tachlovic a tradičním zpívání a ochutnávání u kapličky na Prokopské návsi byl najednou den pryč a všichni už se mohli těšit na vyvrcholení.
Tedy pro mě osobně už je to pár let spíše než co jiného slavnostní tradiční tabule.
Chvilku ještě dráždím ratolesti opakovaným přidáváním salátu a „k tomuhle zbytku si nutně musím dát ještě jeden menší kousek kapra“ a pak už tedy jdeme vyhlížet, jestli přece jen toho Ježíška letos nezahlédneme.
Tak zase nic a zase se mu nějak podařilo proniknout nepozorovaně do obýváku a nadělit pod stromeček. Ta záhada, jak to dělá, je na českých Vánocích možná to nejhezčí. Neumím si představit, že by mi Ježíšek hulákal nad barákem houhouhou a pak se procpával do baráku komínem.
A tak ještě kulturní vložka (povšimněte si, prosím, že jsme rodina na úrovni ;-))...
... dvě, tři koledy u stromečku ...
... a může se nadělovat.
I Centík dostal nový pelíšek a hned věděl, co s ním má dělat.
No a ještě jeden žánrový obrázek ne závěr.
I když... závěr vypadal spíš nějak takto.
Veselé Vánoce!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat