------------------------------------
Cesta s pejskem do pekárny pro čerstvé pečivo už je naším ranním rituálem.
Jazykový koutek:
świeże = čerstvé
czerstwe = tvrdé okoralé
Tak pozor na to! Obojí totiž lze v pekárně poptat a dostat!
V okolí bylo více míst, kde se dá ráno pečivo nakoupit, ale tenhle domeček si o návštěvu přímo říkal. Ono to vypadá, že Cent nevynechal jedinou možnost k seznámení, ale pravda byla spíš taková, že neustále musel čelit zájmu potenciálních kámošů (či nápadnic). Většinou je dost nespolečensky ignoroval :-)
Výběr báječný, ceny lidové, na stole to pak vypadá pěkně, třeba tak.
Místo obvyklých vln nás tentokrát podobně jako první den čeká rybník. A ani použití různých zábavných pomůcek :-) nemůže vlny, zdejší nejlepší koupací atrakci, nijak nahradit.
Předtím ovšem bylo třeba vybudovat patřičně chráněné ležení. V takhle plném rozsahu poprvé a naposledy.
A tak když voda nebyla zrovna nejzábavnější, musel to dohnat písek. Vojta si nedal ujít plážovou klasiku.
A tomuhle prej se říká „sandman“. No, zní to logicky. Já bych ovšem své vlastní dítě nepoznal.
Rybniční nálada moře ovšem lidi neodpuzovala, spíše naopak. A tak zatímco na jedné straně bylo slušně nacpáno...
... na druhé už bylo přecpáno neslušně.
Poslední plážové scény patří zaslouženě Centíkovi. Byl hodný jako nikdy a krásný jako vždy. Zdobil...
... plaval...
... a pak se chtěl jako správný pes zbavit vody válením. Písek zjevně shledal pro tento účel velice vhodným.
No a pak už doba dozrála k odchodu z pláže a k přípravě na tu druhou část rozlučkového programu, tedy část gastronomickou. A jedna nostalgická tapeta na závěr:
Protože úspěšná sestava se nemění, vyrazili jsme najisto do osvědčené restauračky a pustili se do šašliku...
... popřípadě do tresky...
... a ještě do kolínka a do pizzy a do zelí a brambor a žampiónů a vůbec. Bylo to výborné a bylo toho moc. Museli jsme se trochu projít. Nejdřív na večerní pláž.
Západ jsme sice už prošvihli, ale atmosféra byla příjemná i bez toho. A lidí pořád spousta.
U tohoto vchodu na pláž jsme objevili poprvé i typické baltské plážové koše, sice trochu násilně a necitlivě očíslované, ale vcelku pěkné, seřazené před zítřejší šichtou.
No, aby té romantiky nebylo příliš. Posedíme...
... pořídíme ještě jednu tapetu večerně-mořskou...
... a vyrazíme do ulic.
Hlavním účelem vycházky po večeři bylo (je třeba to otevřeně přiznat), aby nám slehlo a my si mohli dát ještě zmrzku :-) Taky jsme měli oblíbený podnik.
A vevnitř to vypadalo neméně pěkně.
Cestou „domů“ nás zaujal tenhle chlapík...
..., který jen s pomocí sprejů, kousků kartonu a starých papírů vytvářel takové trochu surrealistické obrázky. O umělecké hodnotě můžeme možná pochybovat, ale jinak - hotový borec nakonec.
Protože je pátek a teplý letní večer, mnozí se nechávají zlákat k tanci.
To ovšem není náš případ. Nám musí postačit pár tanečních kroků na chodníku (navíc myslím, že Vojta v tom nejel úplně dobrovolně ;-))...
... a honem na kutě. Zítra nás čeká asi 630 kilometrů. Jedeme domů!
Žádné komentáře:
Okomentovat