-----------------------------
První den skončil bouřkou a deštěm a druhý den se probudil do oblačného a trochu větrného rána (tedy tím míním ještě o něco větrnějšího než třeba včera, tady to tak nějak patří k věci). Od plánovaného dopoledního koupání nás to však neodradilo. Vlny a hukot větru následně zdokumentovány.
Aspoň jsme vyzkoušeli stanový přístřešek, docela fungoval (to je dobře, máme dva ;-)).
A Vojta je vodní živočich s jednoznačnou příchylností k vlnám, takže si to užíval o to víc.
Po obědě, kerý jsme pořídili ještě z domácích zásob a místních brambor, se dastal ke slovu Vojtou připravený program. Sjeli jsme autem do Niechorze na maják a do obce Trzęsacz na ruiny kostela z 15. století.
Tak maják byl fakt pěknej, zejména první pohled na něj z parkoviště :-)
O kousek dál to pak bylo o něco lepší.
Podobně jako ostatní ceny bylo vstupné velmi lidové, takže jsme postupně na vrchol vystoupali všichni.
Pohled z výšky majáku nebyl nejhorší. Třeba pláž v Niechorze vypadá opravdu hezky.
Ještě nasmím zapomenout na to, že jsme přestáli docela vydatnou přeháňku, na některýách „sólo“ fotkách výše je to i vidět.
Ruiny jsme navštívili cestou nazpátek. Možná, že celá vesnice Trzęsacz byla zajímavější než propagovaná ruina. Posuďte ostatně sami.
Ruina (to je to vpravo :-)) je poněkud ostřejší než živé objekty na fotografii, ale to není úplně důležité. Pěkná byla celá vyhlídková plošina postavená i jako přístup na pláž, ve zdejší oblasti oddělené od „vnitrozemí“ docela vysokým útesem.
A cestou k pláži, ruinám a plošině se prochází upravenou promenádou.
Po návratu domů jsme si dali ještě dlouhou procházku po pláži „tam“ a Pobierowskou „hlavní třídou“ „nazpátek“. Tak tohle je „naše“ cesta směrem k moři. Na pravé straně ulice je vlastně křižovatka a i jinak jsme vlastně mimo centrum a síť atrakcí a obchodů není až tolik hustá.
Náš nejbližší příchod na pláž sice není tak vysoký, ale osobně jsem si vyzkoušel, že písek na fošnách klouže zle. Ustál jsem to o chlup.
Pro srovnání s ránem jedno malé video. Ono to stejně vypadá stejně :-)
Procházka po kraji pláže, kde vám mořská voda omývá unavená chodidla a vaše stopy ve světle zapadajícího slunce postupně mizí ze světa, je zkrátka jedna velká romantika :-)
Takový západ slunce na mořské pláži, to je kýčovka nejtvrdšího ražení.
Některé jedince ovšem ani blížící se západ slunce od koupání neodradí. Ta černá bójka v pozadí je hlava našeho Vojty.
Většinu pohledů přitahuje scenérie západního horizontu.
A co to máme na druhé straně?
No přece velmi oblíbené lampiony štěstí! Doufám, že místní borový les shoří až po našem odjezdu ;-)
Představení pomalu končí. Mineme řídnoucí řady diváků jdeme do hajan. Dobrou noc, moře. Zase zítra!
Žádné komentáře:
Okomentovat