pondělí 17. srpna 2015

Itálie 2015 - den třetí, pondělí, vysoká hora

   Nakonec jsme se dnes rozhodli pro tu avizovanou vysokou horu. Sice neměla být tak vysoká jako loni Mojstrovka, zato převýšení vypadá docela slušně. Kdo chce vědět, jak to nakonec dopadlo, musí číst až do konce.
   Všechna přísloví a úsloví se shodují na tom, že hlavním denním jídlem je snídaně a před dnem, kdy je třeba podat výkon, to platí dvoj-, ne-li trojnásobně. V tomto ohledu je díky naší mamce vše v nejlepším pořádku a lze se po vydatném spánku vrhnout ke stolu.


   Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, chtěl jsem v dnešním díle v úvodu prezentovat snímek druhého (i když prvorozeného) dítěte, jak hezky spinká. Nestihl jsem to včas a nesetkal se ani s ochotou. Počkej, však ty jednou usneš ;-)



   Sbaleni a vybaveni jsme tedy odjeli blíž k dnešnímu cíli. Tím je Monte Cadria, nejvyšší vrchol tzv. Gardských hor. Ostatně v odkazu se lze dočíst o dost více. Pro nás je podstatné, že je to asi hodina jízdy a že se jede okolo jezera Lago di Ledro, které je obklopeno obcemi se silnou vazbou k Čechám. Proč a jak, to se dočtete zde
   Bezprostředně je zajímavé, že ačkoli nedaleko od Gardy, hladina jezera Ledro leží o 590 metrů výš než hladina Lago di Garda. Zajímavá byla i příjezdová cesta do údolí Ledro, která vedla krom jiného i cca tři km dlouhým tunelem, který byl "jako když střelí" - rovně a furt stejně do kopce.
   Výchozí bod túry jsme díky precizní přípravě nalezli velmi jistě a rychle, ale s obavami jsme vyhlíželi k obloze, protože s počasím to nevypadalo nejlépe. Sotva jsme vyrazili, žačalo pršet a postupně to spíš sílilo než naopak.



   Tady ta bouda stála hezky u cesty a měla převislou střechu, tak jsme na chvilku zaparkovali. Že jsou všichni jak zmoklé kvočny a že Pipi se dostává tak trochu do depréze, je zcela patrné :-)
 

   Ale jinak - fakt taková slzavá romantika.
  

   Tady už to bylo lepší. Jednak přestalo pršet a pak taky už jsme konečně vylezli z lesa a otevřela se nám "panoramata". Malé upozornění - viz cedulka až dole - je tam 1556 m n.m. My vyrazli z nějakých 900 a nebylo to tak daleko, prostě dost hustej trhák :-) A ještě něco. V Krkonoších už je v takových výškách maximálně kleč. Tady je šťavnato, roste tu skoro všechno a ty stromy v pozadí jsou javory.
  

   No jak říkám - už tu máme panoramata.
  

   Tahle fotka je o 33 minut novější než ta s rozcestníkem. Rozcestník stojí u toho domečku dole. Jde to prostě hodně do kopce a dost ztuha a pomalu. Asi řídkej vzduch :-D
  

   Vojtův pohled upřený vlevo (po směru jeho jízdy) zkoumá terén na protějším svahu brázdy. Mapa totiž potvrzuje, že je tam ještě jedna cesta, která před chvílí odbočila z té naší, aniž bychom si všimli. Po nějaké době po ní půjdeme nazpátek.
  

   Tohle je skutečně odsud. Odhad nadmořské výšky - něco kolem 1800 metrů. Kdo nepoznal, je to lesní malina (a docela dobrá :-))



   Pipi se po konzumaci jedné tyčinky chimpanzee změnil z hromádky neštěstí, na které nikomu nezáleží a nutí ji vléci se proti její vůli do vysokých hor, v dobyvatele alpských vrcholků. Tento výřez je plánován jako nové profilové foto do jisté nejmenované sociální sítě. Té reklamu dělat nebudu. Chimpanzee ano, to je totiž opravdu naprosto luxusní tyčinka :-D
  

   Občas se tu objeví nějaká botanická záležitost, protože to k tomu hodně svádí. Tahle je první. Vlastně ne, první byla asi ta malina. Nebo javory? To je jedno. A co je tohle, je taky jedno. Je to pěkné.
  

   Toto je pro změnu příspěvek čistě zoologický. V popředí horské scenérie je totiž situován velmi kvalitní a čerstvý kravinec. Škoda, že není přiložen nějaký notoricky známý předmět pro ilustraci velikosti objektu. Jisté ale je, že má pohorka kvalitní české (chcete-li moravské) značky Prabos o velikosti 47 by nesahala od kraje ke kraji ani náhodou.

 

   To není znečištění krajiny způsobené neukázněným polským patriotem. Toto je místní turistická značka. Tato je červená a všechny ostatní také. Tedy ne jen na této cestě. Na všech.
  

   Jedna další malá botanická.
  

   A druhá další malá botanická :-)
  

   Krávy byly jedním slovem krásné. Jejich mírumilovný vzhled byl ovšem vyvážen jejich rozměry a množstvím. Helča s Vojtou nasadili široký oblouk a já jsem je s Péťou bez odmlouvání následoval.
   

   Takový ten nešpičatý vrcholek s matně se rýsujícím křížem je vrchol Monte Cadria. Vypadá to na další déšť a ozývá se trochu hřmění, takže jsme se už před chvílí smířili s tím, že dnes nebude bohužel dosažen :-(



   Poté, co jsme stádo zmíněným širokým obloukem obešli, přiklusal odněkud seshora pasák se psem a předvedli koordinovanou akci na téma "turistický ruch má přednost před zemědělskou prvovýrobou" (jak příznačné pro dnešní dobu) a zahnali krávy mimo značenou trasu. Byla to ale opravdu poutavá podívaná.
  

   Jedna botanická na odlehčení po dramatickém zážitku :-)
  

   Bez komentáře.
  

   V popředí jakási horská azalka a v pozadí koliba Cadria, v originále Malga Cadria. To stavení vlevo je ozdobeno italskou vlajkou. Nadmořská výška 1924 m a dneska tu končíme.
  

   Místní rozcestník, jak vidno, leží o deset metrů níže. Vojta potěšil, že byl navzdory nedobytí vrcholu spokojen.
  

   Jeden z ukazatelů na rozcestníku směřoval k "Ex Cimitero di Guerra", což si tedy překládám jako bývalý válečný hřbitov. Na místě je ovšem "pouze" pomník nějakého velitele roty horských myslivců, co ve válce bránil asi tři čtvrtě roku jeden kopec, aby pak na úplně jiném kopci padl a byl z něj hrdina. Nechci to v žádném případě zlehčovat. Ty válečné osudy jsou prostě hrozné. Představa, že sem vleču mašinkvér, zakopávám se, nesmím zmrznout a musím jíst a pít a někdo na mě furt míří a střílí... No, asi si to představit spíš ani nedovedu a nechci :-(
  

   My všichni chlapci :-) Tváříme se vážně, neb vrchol v pozadí se jeví velmi blízko, nebude však zdolán :-(
  

   Na druhou stranu se ve tváři jiných účastníků zájezdu zjevně zračí potěšení z toho, že už se půjde jen z kopce :-)
  

   Tak toto je snem každého skalního skalničkáře. Nebydlíte-li ovšem v patřičné výšce, zůstává to jen nedostižným snem.
   

   Musel jsem ho zvěčnit. Mám dost silné obavy, že je to letos možná poslední houba, kterou vidím. Hlívy z trhu nepočítám.
  

   Pokud nic nevidíte, kývejte displejem. Proti svahu se značí duha. Bereme to jako cenu útěchy za otočku pod vrcholem.
  

   Hořec tolitovitý. Stejně jako loni ve Slovinsku. Teplíčko na horách přináší své plody (tedy v tomto případě zatím pouze květy). Ten hořec v Krkonoších je h. panonský a vypadá úplně jinak :-)
  

   Nevím, jestli je to z obrázku patrné, ale ta cesta jde opravdu velmi, ale velmi strmě dolů. Je místy vybetonovaná a potkali jsme na ni dokonce i auto. Tedy nějaký offroad s redukovanou převodovkou. Ať už nahoru nebo dolů, musí to být těžký adrenalin.



Tady jsme sosali už cestou nahoru. Teď došlo navíc ještě na mytí bot. Na bláto se i na příkrém svahu udrželo hlíny dost :-)
  

   Nahoře kvetou, dole už plodí. Jedna botanická, mírně modifikovaná.
  

   A další slovinská botanická reminiscence - divoký brambořík.
  

   Tohle se u nás sází pro motýly. Ve volné přírodě jsme to ještě neviděli.
  

   Konečně v cíli. Úlevný výraz ve tváři je způsoben úlevným úkonem dolních končetin. Kdo nepochopil mé knižní výrazivo - Helča zouvá boty :-)


   Stihli jsme ještě koupel v Lago di Ledro. Venku sice jen malinko přes dvacet, ale voda teploučká a zatím nejpříjemnější oblázky na pláži.



   Je to tu takové prostě pěkné. Vojta se dočetl, že je to oblíbená česká lokalita, a já se nedivím. Takové přijatelně komerční. Půjčovny, kemp, prázdninové nájemní domky, pizzerie, supermarket, klid, čisto, příjemně a přiměřeně zalidněno... Stihli jsme kromě koupele i zmrzlinu a nákup, ovšem bez fotodokumentace:-)
  

   Myslím, že právě tak Vojta vypadá, když je spokojen. Zejména poté, co jsme si střihli jezero napříč tam a nazpátek :-)
  

   Kdo by si po těch uplynulých týdnech neskutečného sucha a parna pomyslel, že po výletu budeme tak pěkně sušit? Píšu a venku opět leje. Bude zítra ta Verona?
  

Žádné komentáře:

Okomentovat