neděle 16. srpna 2015

Itálie 2015 - den druhý, neděle, den průzkumný

   Zajisté máme nějaké tipy a plány (Vojta pečlivě připravoval možný "program zájezdu"), ale začít musíme pozvolna a nepřepálit začátek. Zejména je pak nutné dorůžova se vyspat.

      Že to i na severu Itálie bude trochu religiózní signalizovala už o půl osmé ráno zvonkohra, která vyhlásila budíček celému okolí. Doufáme, že se nám ji podaří v průběhu týdne zachytit na záznam a umístit i na tento blog. Další zvukový zážitek na sebe nenechal dlouho čekat a těsně před tím, než jsme se vydali na dnešní výpravu, ozval se před "naším" domem zpěv a jeho příčina byla vzápětí zřejmá. Z osady Liano, kde bydlíme, se vydalo nikoli početné, přesto doopravdické procesí. Něco takového jsem tedy ještě nezažil.

      V popředí je nesena na jakýchsi nosítkách socha neznámého svatého ve velmi realistickém provedení. Důsledkem toho bylo, že ve zdejším členitém terénu jsme jen o chvilku později mohli pozorovat nadpřirozený jev - vznášející se postavu. Prostě svatý jak má být :-)

      Vo fotodokumentaci uděláme skok. Jak bylo již včera jasné, břehy Lago di Garda ze západní strany jsou velmi strmé a je zde spousta míst, kde vede pouze jedna sjízdná komunikace a "jinudy není možná". I neděle byla dopravně velmi hustá a náš záměr nalézt nějaké parkoviště a prohledat okolí s cílem objevit pláž a nějaké "naše" místo pro koupání se ukázal být časově velmi náročný. Nakonec jsme se "prostáli" v koloně až do trochu většího sídla Toscolano - Maderno, kde to vypadalo, že je možné i vrátit se jinou ulicí, než po které jsme přijeli, a nakonec i zaparkovat a najít pláž.
     Osazenstvo jasně potvrzovalo, že jezero je sladkovodní :-)


     Péťa je zjevně spokojen zcela bez ohledu na chuť vody.



     Vycachtali jsme se všichni a spokojenost byla veliká. Voda teploučká (nějaký web říkal, že od severu k jihu to je 23 až 26 stupňů), čisťoučká, slaďoučká... a vůbec nám to prostě přišlo velmi chutné :-)


     Horský hřeben na protějším břehu signalizoval, že selanka minulých dní, kdy byla možnost nějakého deště naprosto nulová, je asi minulostí. Byly i chvíle, kdy nám celý výhled mizel za šedomodrou clonou. Kupodivu nás na našem břehu žádné srážky nedohonily.



     Pipi samozřejmě ve svém živlu. Zde se sluší zaznamenat, že mě (poměrně snadno) donutil ještě před koupelí vrátit se do auta pro nafukovací kruh na správné koupací řádění, zakoupený předloni v Polsku, a pro míč. A též je třeba z důvodu přesnosti a objektivity informací doplnit, že parkoviště nebylo daleko, šlo se od něj kolem vykopávek románské vily a stálo 2,- € na hodinu :-)



     Takové ilustrační foto, čili - takhle je to tu pěkné. Mimochodem ten kopec v pozadí se jmenuje Monte Castello di Gaino, jeho vrchol je 866 m n. m. a taky se tam chystáme (později opravuji: hora se jmenuje Monte Pizzocolo, měří 1581 m museli bychom na ni lézt "z druhé strany" a jet k ní autem, takže jsme se na ni s lehkým srdce vyprdli:-))
. Jen pro upřesnění - hladina Gardy má nadmořskou výšku 65 metrů a výlet na kopec je asi jediná akce, ke které vyrazíme přímo "z domu".



     Příjemně osvěženi se přesouváme na jiné místo v Toscolanu, kde se těšíme nalézt turistické informační centrum. To posléze nalézáme v očekávaném místě, nicméně pouze s pozůstatky prospektů v opuštěné výloze a s cedulí, že se přestěhovalo jinam. Opodál mi právě se krmící provozovatel občerstvovacího stánku, který mi byl doporučen jako osoba ovládající "lingua tedesca", ukázal prstem směrem, ze kterého jsme právě přišli, a pronesl sentenci, ve které jsem objevil "dreihundert Meter", nikoli však posléze hledané středisko v popsané destinaci. Naši náladu to však nemohlo zakalit. Díky koupeli a třeba i díky tomu, že nám ještě na jazyku doznívala chuť opravdu správného italského "gelata" (třeba ta Vojtova levandulová s medem z kaštanů byla fakt dost dobrá :-))

     Ty citróny jsou jen jedním z mnoha důkazů, jak překvapivě středomořské to tu všechno je.



     No uznejte, že první, co vás při pohledu na další dvě fota napadne, je moře.
  


     Kdyby snad příspěvek četl někdo z kolegů... povšimněte si, prosím, té infrastruktury vodní cesty (myslím ty nerezové sloupky s přípojkou pitné vody a elektrického proudu). To tedy u nás doma opravdu málokde potkáte.
  

     Nejen toto plavidlo a mláďata na něm dokazovaly, že tu stojí bez pohybu docela dlouho.
  

     Průhled ulicí s parkovištěm. Znalci rozpoznají lehce vykukující zadek našeho vozu. Výše parkovného stejná, ale co je třeba zajímavějšího doplnit, jsou tu také barevně odlišená parkovací místa. Jen obráceně než třeba v Praze. Modrá jsou pro parkující na automat a s lístkem a pro rezidenty jsou vyhrazená místa ohraničená žlutě. Jak moc se to hlídá, nemám zrovna ani moc chuť zkoušet "poklepem" :-D



     Nakonec vykonáme v Toscolanu ještě jednu zastávku. Paní Chiarou avizovaný obchod s pečivem poblíž našeho domu se nám nalézt zatím nepodařilo, takže se musíme zastavit v jednom z místních "supermercato". Vojta si místo toho odskočil nafotit jeden z místních "cimitero" hned vedle "supermercato". Proč tam byla děla, nevíme, ale víme, že barevnou fotku měli nebožtíci skoro všichni.





     Obsah následujíícho uměleckého fota je tento. V popředí Pipiho krásné nové boty, v pozadí protější břeh ztrácející se částečně v dešti a mezi tím v rozvlněném jezeru se koupající polovina rodinky. Vlny byly slušné. To je k nám asi hnal ten studenej vzduch, co nutně musel naproti po dešti bušit na hladinu řítě se ze svahů zasažených deštěm.



     Tenhle kámen v popředí, vlastně kus betonu, lákal jako objekt pro focení nejprve jako vlnolam a poté jako podstavec pro figurální výjevy.


     První do toho šel Pipi...

... a pak pokus o společnou. Takhle by to bylo fajn, jen u toho nebyla správně rozstříknutá vlna.
 

     A tady vlna je a dokonce takhle se to prý nejvíc líbí Vojtovi. Je to prostě chlapec skromný :-)



     Za vzorně pózujícími modely je vidět Gargnano. Oficiálně bydlíme v této obci, ovšem jinak tedy vysoko nad ní.

 

     Tady se nám dost líbilo. Není to daleko a je tu příjemně. Jen jednu nevýhodu to tu má - velké kameny na dně. To se nám tam ovšem špatně šantí :-( Vpravo na "pózovacím" betonu cizí osamělý cyklista, vlevo - to jsme my.
  

     Tak a jsme zase doma. Pipi na telefonu, já "dvacet" na kanapi a Vojta s mamkou na průzkumu okolí s foťákem.

     Tak tohle je kupříkladu ten kostelík, kam mělo po ránu namířeno procesí.


     A v tom baráku v popředí po pravé straně silnice, s tím lichoběžníkovým štítem, tak tam bydlíme. A nenechte se zmást. Dolů k vodě je to autem skoro deset kilometrů :-(


     A takové pěkné uličky mezi těmi trochu Francii připomínajícími domy tady máme (tedy mají).



     A tohle je díky soumraku už trochu neostrá připomínka výzdoby, která se tu leckde objevila. Nemáme to ověřené, ale dáváme to do souvislosti s tím procesím :-)


     Zítra den třetí. Že by jako loni ve Slovinsku vysoká hora? Uvidíme! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat