sobota 22. srpna 2015

Itálie 2015 - den osmý, sobota, den návratu

   Vždycky je to tak. Všechno jednou končí. A my musíme sbalit a vyrazit na cestu domů. Ranní pohled z okna na známou scenérii napovídá, že místní krajina nám chce na rozloučenou ukázat tvář opravdu vlídnou. Nebo je to možná tak, že nám chce ten odjezd ztížit. Jo kdyby pršelo nebo něco takového, ta bychom odsud odkvačili s chutí. Takhle to je dost nemilé. I dnes by nás čekal krásný den.



   Byteček jsme předali, kauci na škody inkasovali nazpět, naložili auto a vyrazili po trase Gargnano - Limone - Riva del Garda - Rovereto - Trento - Bolzano - Brenner - Innsbruck - Mnichov - Regensburg - Rozvadov - Plzeň... no prostě stejnou cestou domů. Pohledy ze silnice jsou tu dost typické, a tak jen pár ilustračních. Tohle je tuším Limone.


   Tenhle kopec se strašně líbil Péťovi natolik, že ho vyfotil z okýnka asi pětkrát po sobě, tak sem musím aspoň jedno foto dát. Třeba to s těma palmama :-)
  
   A tohle jsme na tomhle úseku cesty mezi Gargnanem a Rivou párkrát potkali. Jsou to terasy s kamennými sloupy a dřevěnými břevny a pod tím a mezi tím rostou nějaké citrusy. Zaujalo nás to, ale zatím jsme tomu nepřišli na kloub. Tak aspoň rychlou dokumentární z jedoucího auta :-)


   A skoro jsme zapomněli zdokumentovat to nejmarkantnější z místního cestování - tunely. Nebýt jich, ani se tu snad jezdit nedá :-) Tohle je jeden kratší, v kameni dlabaný...


   ... a tohle taková moderní kolonáda. Představuju si to tak, že asi vyjde v delším časovém horizontu levněji zastřešit silnici než sanovat svahy proti padajícím šutrům a ty, co spadnou, pak odklízet. Ale já nejsem stavař :-D


   A tady na nás vykukuje Riva del Garda.


   A tady už jsme o mnoho dál. Riva je schovaná za skálou vpravo a my vidíme naposledy jezero Garda. Dneska se obzvlášť hustě ježí plachtami. Tak Ciao, Garda!!!!


   To bylo poslední foto letošní dovolené. Potkali jsme sice cestou domů ještě mnoho krásných "pohlednic", ale ty už patří zase jinam.
   Před týdnem jsme vyjeli a dnes jsme se vrátili domů. Cesta tam nám trvala dvanáct hodin, cesta domů asi devět a čtvrt. Ujeli jsme s výlety a přesuny v místě pobytu celkem 2090 kilometrů. Ti, co dnes jeli proti nám, to opravdu museli mít těžké. Od Mnichova až k Roveretu dálnice častěji stála než jela. Na druhou stranu, oni to mají ještě před sebou. My už to máme jen v hlavě a v tomhle blogu :-)

pátek 21. srpna 2015

Itálie 2015 - den sedmý, pátek, lagio plagio (čti "lážo plážo")

   Po včerejší procházce po místních kopcích a v místním vedru jsme na výkony nadobro rezignovali. Nejhezčí je to v Gargnanu a už nic vidět nepotřebujeme a nikam se nebudeme plahočit. Jsme tu poslední den, tak si ho užijeme pěkně pasivně :-D
   Zůstalo jen jedno nesplněné přání - zatím jsme nikde nenarazili na pekárnu a tak jsme odkázáni na rozpečené pečivo ze supermarketů. Není to špatné, ale není to prostě ono. Pro naši mamku je to nesmazatelná kaňka na té naší dovolené. Naštěstí jsme učinili včera večer v Gargnanu objev. Pekárna byla tou dobou sice prázdná, ale k ranní návštěvě nás úspěšně vyprovokovala. Proto zanecháváme spící děti opuštěné v Lianu a odjíždíme těch 500 výškových metrů, 10 kilometrů a asi milión zatáček pro čerstvé pečivo.
   Podařilo se! Na snímku sice chybí pohled do vedlejších dveří otevřených přímo do pekárny, ale nám stačilo jen vidět a vedle zakoupit. Co na snímku nechybí, je patrný výraz uspokojení :-)


   Po bouřce, která se přehnala někdy k ránu, zanechala po sobě výrazně viditelné stopy, ale nikdo jsme ji nezaznamenali, bylo ráno na obloze jedním slovem vymeteno. To si prostě musíte vyfotit.
  

   Ale kavárenské přístřešky u přístavu chrání i proti rannímu ostrému slunečnímu svitu.
  

   Hodně času uteklo, než jsme snědli a vytrávili ranní čerstvé pečivo. Pak jsme se ale přesunuli do Toscolana, kde jsme hned první den pobytu našli pláž s nejlepšími podmínkami pro vodní hrátky. Pravděpodobně nějaké výčitky svědomí nás dovedly k tomu, že jsme si roztáhli ležení na tom úseku pláže, kam byl dovolen vstup se psy. Zatím jsme totiž narazili vždy jen na parky a pláže, kam psi nesmějí. A to jich tu je v porovnání s jinými zeměmi poměrně dost. Na každém takovém místě jsme se uklidňovali, že s Centem bychom byli v koncích, a ujišťovali se, že se doma má určitě dobře. No, a nakonec jsme skončili v psím teritoriu. Ale byli to samí šikovní hafani a docela nás bavili.
   A protože dneska byl vyhlášen den válecí a pohodový, přesunuli jsme se asi po dvou hodinkách do Gargnana k další koupací etapě. Válecí a pohodový den je ovšem možno praktikovat pouze za předpokladu, že necháte doma děti. Asi budeme muset pořídit nějaké větší plavidlo. Ten kruh, co na něm jedem, je jednak pro dva malý a potom také dost pomalý :-)

 

   Odpoledne plynulo, den přinesl na oblohu obláčky a my začali přemýšlet o občerstvení, které ke dni pojednanému jako pohodový musí nutně patřit. Restaurant Fontanelle za námi tentokrát dostane košem a my si vychutnáme pizzu s atmosférou pobřežního městečka.

 

    Doplatíme parkovné a cestou do centra pořídíme foto parku nad pláží našeho posledního koupání.
  

   Všechny fotky, co vznikly prostě okamžitým zmáčknutím nějakého pěkného pohledu nebo výhledu, sem prostě dát nejde. Tak jen občas nějakou, no.
   

   Nebo raději dvě :-)
  

   Fikaně jsme se na chvíli opět zbavili dětí, tak jsme si mohli udělat nějaké to aranžované foto.

 

   Včera jen jeden obrázek s Helčou, tak to dneska trochu napravíme :-)

 

   A ještě jedna větší :-)
  

   Tohle je foceno od stolu, který jsme si opatřili k večeři. Na všech byly cedulky "Reservato", ale paní vrchní pravila, že jeden je obsazen až od půl osmé. No a protože bylo právě šest, krásně jsme to zvládli.
   

   My naší dovolené vždycky fandíme. A proto: GARGNANO JE NEJLEPŠÍ!
  

   Taková místní MHD. Vyzkoušíme ale asi až příště. Aspoň se teda všichni shodujeme na tom, že sem ještě někdy musíme zavítat. Možná je to jen kouzlo okamžiku, ale spíš to bude tím, že je tady opravdu moc krásně a je tu všechno, co si člověk od léta a prázdnin přeje.
  

   Myslel jsem si, že to jsou jen taková klišé a že už to dávno není pravda, ale potvrdili jsme si, že ITALOVÉ DĚLAJÍ ZMRZLINU A PIZZU VÝRAZNĚ LEPŠÍ NEŽ NĚKDO JINÝ!!!
  

   A jdeme k autu a pak odjezd k poslednímu přenocování. Tak co ještě zvěčníme? Tak třeba přístavní zátiší.
  

   A ještě jedno zátiší ilustrační, s bugenvilami, zídkou, domem s okenicemi, horou a lampou.

 

   A jedno cestovatelské - terasové parkoviště, téměř by se chtělo říct monumentální, protože tu máme ještě monumentální jezero a monumentální hory. Je to tu prostě monumentální :-)
  

čtvrtek 20. srpna 2015

Itálie 2015 - den šestý, čtvrtek, čím blíž, tím líp

   Nevím, jestli je použití následujícího přísloví úplně namístě, ale řeknu-li: "Všude dobře, doma nejlépe", tak to může znamenat, že pro nejlepší zážitky a fotky se můžeme vydat dokonce i pěšky přímo z pronajatého apartmánu.
    Zcela výjimečně tedy nevyrazíme směrem k autu a autem pryč, ale pěšky směrem do "naší" vísky Liano. A to je tudy :-)


   Velmi výrazným prvkem zdejší flory jsou jedlé kaštany.
   

   Moje radost, že jsem našel nejen prázdné šlupky, ale také plný plod, netrvala dlouho. Těšil jsem s, že si přivezu a vypěstuju "pravé italské", nicméně tyto krásné kaštany se posléze ukázaly býti plesnivými, takže z toho nic nebude :-(
  

   Konkurence se tedy nekoná a plantáže zůstanou, kde jsou, tedy tady. Překládejte. Zdá se, že jsme na vlastní oči viděli oficiální pěstební zónu.
  

   Světlo bylo ostré, je to trochu přepálené, ale zjevně je to doopravdický kaštanový sad (nevím, jestli to je ten "správný ořechový" výraz, ale vlastně je to tak.
  

   Taková skrývačka. Uprostřed obrázku je ve štěrbině schovaná hlava ještěrky. Jsou jich tu stovky, jen se žádná nechce nechat fotit. Jsou to plaché a velmi rychlé potvory.
  

   Takových pěkných typických místních zákoutí by se dalo nafotit opravdu hodně.
  

   Stezka stoupala porostem a terén byl na pohorky jako dělaný. Jsme rádi, že je máme.
  

   Konečně! Odměna za pot a námahu je tu. Panoramata!!! :-D
  

   Tyhle kopečky známe z našich oken a také od jezera jsou v okolí, kde se pohybujeme, vidět vlastně odevšud.
  

   Obec na výběžku uprostřed snímku je Toscolano, tam jsme byli v neděli a tam jsme se také poprvé koupali. Ten ostrov, který je vidět "nad" ním, je Isola del Garda. Ačkoli se jeví jako nudlička, je to největší ostrov na jezeru, má pohnutou historii a byť je v soukromém vlastnictví, je od roku 2002 zpřístupněn pro turisty.
  

   Tento pohled na Gargnano se jeví jako letecký snímek zcela právem. Výška nad hladinou je skoro 600 metrů. Pozorujeme a identifikujeme pláže, se kterými jsme již měli tu čest, a plánujeme objevit cestu na tu, která se nachází podél viditelného rovného úseku silnice "vpravo uprostřed". Mělo by to být někde u restaurace a hotelu "Lido" a kus pláže by se měl jmenovat "Žlutý citrón". Tak uvidíme.
  

   Centrum Gargnana. Ještě jsme tam nebyli a doufáme, že to v podvečer stihneme alespoň v rychlosti napravit.
  

   Pohled směrem severovýchodním. Co dodat?
  

   Vojta bude samozřejmě protestovat, protože bude mít nějaké výhrady k svému výrazu, mně se ale fotka moc líbí. Výraz ve tváři je přírodovědné vytržení, protože to na tom ukazováku je nějaká exotická moucha.
  

   Péťa vyrábí telefonem panoramatickou fotku. Myslím, že se povedla. Uvidíme, jak se povedou jednání o autorských právech :-D

  

   Výraz tentokrát důstojný, leč kompozice snímku trochu chudá :-)

 

   A další do alba. Taková klasická prázdninová :-)
 

   A ještě nejsevernější část Gargnana. Je vidět terasovité parkoviště a pod ním pláž a park Fontanelle. To je ta, co jsem si stěžoval na šutry. Nespravedlivě. Ty jsou tu totiž všude.
  

   Dneska ještě nebyla čistě botanická. Kaštany se nepočítají, to byla částečně ekonomická geografie :-)
  

   A jedna entomologická. Byl hezkej a krotkej :-) Rozpětí tak cca 7 cm.
  

   Po nějaké ne úplně krátké době pátrání jsme nakonec objevili stezku k poustevně sv. Valentýna. Tato dvířka přetínala stezku tak, že pokud byla zavřená, skála pod a nad stezkou znemožňovala cestu dál. Pro úplnost nutno dodat, že zde fungoval jakýsi systém "BRANO" s kladkou a lankem s kamenem coby závažím. Fungovalo to dobře.

 

   Poustevna byla ještě o něco výš, ale to už nehrálo až takovou roli.
   

   Světce Valentýna neznám, pátrat po něm se mi nechce, ale poustevnu jsme si prošli a měl to tam docela pěkně zařízeno. A dodnes je to tam vybavené. Dá se tam spát, vařit na ohni, modlit, rozjímat... 



   Mamka s Pipim nakonec dorazili taky, ačkoli původně vyhrožovali, že počkají na rozcestí. Tak mají aspoň hezkou fotku, aby bylo vidět, kam to až dotáhli :-)
  

   Je nutné nechat si občas udělat foto. Tak nějak se to prostě sluší, že?
  

   Taková ilustrační. Tak tu vypadají cestičky. Zdola samozřejmě ani nejsou vidět.
  

   Tady bydlíme. Jdeme na oběd a nachystat se na odpolední pokračování.
  

   Tak jsme tedy našli tu pláž s plážovým barem Giallo Limone! A je to tady kupodivu hodně stejné jako jinde :-D K fotce: je téměř nemožné dosáhnout toho, aby se tři lidé najednou tvářili vstřícně k faktu, že je chce někdo zvěčnit.
  

   Dnes byl opravdu docela silný plavební provoz. Pro koupající to mělo tu výhodu, že chodily často vlny :-)
  

   Pohled směrem severním I.
  

   Pohled směrem severním II :-)
  

   Mamka tu ještě dnes nemá fotku, tak to napravíme jednou velkou :-)

 

   Tohle je úžasné místo. Je to vjezd na parkoviště. Taky jsme ho absolvovali, pak ale jeli jinam. Mezi zídkou a stromem je místo opravdu tak na projetí jednoho osobáku. A strom vypadá zcela nepoškozeně! Když se chce, všechno jde. Nech žít brouka i strom!!! :-D
  

   Když budete bydlet u velkého jezera, budete mít vedle baráku třeba i takové plácky.
  

   Popojeli jsme kousek k centru Gargnana a tam zase byly k vidění takovéhle plácky. Tenhle byl ale za mříží a protože to fotila Helča, nevím přesně o co šlo :-) Ale pěkné, ne?
  

    Některé banánovníky jsou tu fakt impozantní. Okolo jednoho jezdíme od Gargnana nahoru do Liana a na tenhle jsme narazili cestou do centra.

 

   Průhled uličkou k horám. Je jich tu hodně a neomrzí,

 

   Taková podvečerní idylka. Rybářů jsme viděli hodně, tahat rybu nikoho. Na to jsme ale zvyklí z domova :-)
  

   Bugenvila, mandarinky, slunečníky, hory... je to vlastně kýčovka! :-D
  

   To mě zaujalo. Na jednom stromě jsou mandarinky totálně nezralé a totálně zralé. Nic mezi tím. Jak to dělaj, sakra?
  

   Jachetní přístav Gargnano. On je v centru, tak se tak jmenuje. Jinak je jich tu samozřejmě vícero.
  

   Když se nechcete potkávat na úzké ulici s autama, tak to prostě vezmete okolo přes vodu. Dobře zařízeno. A ještě je tu víc místa na sezení u hospůdek.
  

   A ta je dnes poslední. Tahle ulička je opravdu velmi uzoučká. Ale funguje úplně plnohodnotně. Parkují tam bicykly a jsou tam vchody. A to stačí :-)