středa 13. srpna 2014

Slovinsko 2014 - den pátý, středa

Usoudili jsme, že nejmenší rozdíl mezi deštivým a slunečným dnem je, pokud tento strávíme ve městě. A když ve městě, tak tedy největším a hlavním, že? Nejsme žádní troškaři ;-)
Co nám tedy opět prozradí internet?
  1. Lublaň je hlavní a největší město Slovinska. Zaujímá plochu 275 km² a žije zde přibližně 281 000 obyvatel. Wikipedie
  2. Rozloha163,8 km²

Pro nás je v tuto chvíli asi důležitější, že to tam máme asi 45 kilometrů, pojedeme taky přes místní krajské město Kranj a ani nemusíme po dálnici.
Prší od rána, vlastně od večera. Tak uvidíme, jak se to celé vyvrbí. Nemyslíme, že by v Lublani mohlo být nějak podstatně jinak než u nás.
Cestovali jsme bez problémů, Pipi navigoval přes telefon, zaparkovali jsme, jak jsme zjistili, hned vedle Lublaňského rozhlasu a vyrazili do víru civilizace. Zádrhel nastal při pokusu o první snímek. Foťák úplně "mrtvej". Naštěstí jen vybitá baterka, ale pro dnešní den tedy hotovo :-( Telefony to jistí, na výstavu to asi nebude, ale obrázky budou aspoň nějaké.
Tak toto například je františkánský kostel. Je červený a hodně známý. To je asi tak vše, co bych k tomu mohl dodat :-)

Kostel stojí na Prešerenově náměstí. Prešeren byl básník, žil v první polovině 19. století a kus jeho básně tvoří text slovinské hymny. Podle Wikipedie se sice zpola uchlastal, ale náměstí v hlavním městě má a pomník na něm mu vděční Slovinci postavili monumentální.



Tenhle pěknej barák tam byl taky, ale teď se mi nechce hledat, co to vlastně je ;-).



Před kostelem rostou tři stromy. Dvě katalpy a mezi nimi něco, co vůbec nedokážeme určit. Vypadá to ale velmi zajímavě.


Hned z Prešerenova náměstí se vchází na Trojmostí. To je takový hlavní most a k němu se ze stran připojují šikmo ještě dva menší. Všechny jsou hezky bílé a s balustrádami a jsou dílem Josipa Plečnika. Ano "toho našeho", co se nám podepsal i na Pražském hradě.

Na druhém břehu je v pozadí vidět silně přeexponovaná silueta Lublaňského hradu. Můj telefon je opravdu hlavně na telefonování. :-(



Plečnikova je i tahle překrásná tržnice. Trojmostí je v pozadí.



A ještě jednou Trojmostí od sloupoví tržnice. Tohle fotil Vojta a nám se líbí ten mázlej letící holub v popředí :-) A taky je to fakt pěkné místo.




Jedním z obchodů v podzemní části nábřežní tržnice je klasický rybí trh.


Kvalitní čerstvá ryba je drahá jako pes kdekoli na světě. Čím blíž k moři, tím dražší :-)


Tyhle kousky jsou tady hlavně kvůli té ceduli. Pašman je to tiž ostrov hned vedle Ugljanu a tam my to známe! :-) Jen v Chorvatsku té první rybě říkají lubin :-)


Od kamenné tržnice, která dnes představuje spíše souhrn dražších a zbytečnějších obchůdků, než tomu bylo v dobách jejího vzniku, přejdeme ulici a ocitneme se na krásné veliké tržnici s ovocem, zeleninou a tak.

Už je hodina odpolední a není tu úplně plno, ale i tak koupíte, na co si vzpomenete. Teda spíš to, co zrovna roste a dozrává. A to tedy není touto roční dobou zrovna málo.

A další bronzový poeta. Oni vůbec dbají na národně kulturní uvědomění. To jen my jsme takoví světoví a ve výsledku prd! :-( Tohle je Valentin Vodnik. Slovinci na své wiki píšou, že to byl slovinský kněz, františkánský mnich, básník, překladatel, osvícenec, lingvista, učitel, novinář a editor. To je na jednoho člověka docela dost, ne? Zasloužil se o zavedení slovinštiny do škol v Kraňsku. No prostě správná národní celebrita :-) Tak mu dali náměstí s trhem. Kdo by nechtěl!



A hned za trhem začíná jedna z uliček vedoucích přímo pod hrad. Tahle mi přijde obzvlášť malebná, taková neslovinsky otlučená :-)


Ulička pokračuje cestou, která hned a zejména později o něco výš stoupá pod takovým úhlem, že jsem to ještě neviděl. Byly to asi první schody v mém životě, kde zapomněli udělat stupně :-)




Při stoupání na hrad můžeme vyhlížet na město. Určitě je to zajímavá a upravená metropole. Jinak bych to asi ponechal bez výkladu. Milovníky Lublaně jistě velmi zklamu tím, že nevím, který barák je který. Dva buditelé musí pro vlastivědný koutek stačit :-)




Tento pohled na hrad  poskytuje iluzi, že se  jedná o rekonstruovaný historický objekt. Další snímky jasně dovozují skutečnost, že hrad byl v průběhu druhé světové války vážně poškozen a v dobách moderních dostavěn s využitím technologií, materiálů a architektonických přístupů veskrze soudobých. Mně osobně se to docela líbilo, ale necítil jsem se tam úplně dobře. Místo historie a díla předešlých pokolení na mě dýchalo spíš komerčně kulturní využití netradičního prostoru.






Po ranním dešti se udělalo opravdu nepříjemné dusno. I Centík toho měl plné zuby.

Správný historický dojem zachraňoval aspoň pořádný kanón :-)

Pokud se cítíte být dělovou koulí, můžete se podívat, do čeho jdete ;-)

Cestou nazpátek k autu jsme viděli opět tuny a tuny "památečných" zámků. Tady to ještě celkem jde, ale jsou nacvaknuté i na místech úplně nevhodných. Divný zvyk :-(


No a pak tady byly fakt podivné plastiky. Měly snad co dělat s vodou a byly dost dominantní.



Jak říkám, něco s vodou. Tohle má určitě na kormidlování :-)

 

Zmrzlina proti Plečnikově tržnici byla opravdu slušná :-)


K těm divnejm figurám patřilo tohle zvíře. Vojta tipoval chupacabru. Já bych se asi přidal. Zajímavá je i ta pozice - hlavu dolů, packu nahoru.


No, zkusit se má všechno, že? :-)


A trochu toho městského umění na závěr. Docela pěkné, ne? Takové nekonfliktní :-) Tenhle chlapec stojí hned vedle budovy rozhlasu a národní televize a rozhlas ho mají přímo ve svém logu.

Dusno si žádalo svoje. Všichni zatoužili po vykoupání. Jak to dopadlo, naznačuje velmi nekvalitně poslední snímek tohoto dne. Než jsme dojeli do Brezje, rozpršelo se tak šíleně, že stačilo svlíknout se do plavek a vyrazit na chvilku ven. Ale koupání v dešti je tak prázdninové! A voda v Bledu tak pěkná a teplá! Pak zahřmělo a bylo po ptákách :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat