neděle 10. srpna 2014

Slovinsko 2014 - den druhý, neděle

V neděli jsme vyrazili jen kousek, do Bledu, k jezeru a hlavně projít si soutěsku Vintgar. Nedělní letovisko typu Bledu je ale jen pro otrlé turistické nátury s trvalou touhou po pospolitosti. Před soutěskou to vypadalo nějak takto...

 ... a toto je fronta na vstupenky.


A následující obrázek je opravdu silně ilustrační. Takhle to tam totiž probíhá skoro po celou dobu průchodu soutěskou. Uvažte, že místy je lávka užší než metr a skála vás tísní z jedné stany na míru ještě užší. Jo a nezapomeňte na to, že vedete psa :-) !

Navzdory takto negativně pojatému úvodu je třeba zdůraznit, že je to tady opravdu moc hezký kousek krajiny. Překrásný zarostlý kaňon, průzračná voda, bujná vegetace, stopy lidské činnosti atd.

Zatímco předchozí snímek je jedním ze série snímků typu "za chůze", následující je tzv. pózovaný. Kompozice záběru se tváří tak, že v levé části, jakožto prostoru, do kterého se objekt chystá vstoupit, se zobrazuje romantická přírodní pasáž. Zároveň je to také tak, že hned vedle rodinné skupinky napravo je odříznutý čekající zástup turistů. Velmi signifikantní situace pro tuto vycházku :-) Někdy jsme byli ti zdržující, někdy ti čekající ;-)


Naštěstí sem tam byla místečka, kde se dalo z neustále trvajícího a proudícího zástupu vybočit a pořídit téměř zcela bez časového limitu nějaké foto. Tak třeba tito "Kluci o prázdninách ve Slovinsku" jsou do rodinného alba jak dělaní. Možná ani babičky by nepohrdly jednou kopií :-)

Podle pamětní desky, která je k vidění trochu dále, vystavěli tuto stezku v letech 1891 - 1893. Na údržbu vybírají od dospělého jako vstupné částku, ze kterou si v Brezje v hospodě pořídíte cca jedno a čtvrt velkého piva. To mi přijde celkem laciné (na rozdíl od toho piva).


Tak tady to je ono místo s pamětní deskou. Pamětních desek potkáte při cestách poměrně dost. Lavičku se stolem, která je volná zrovna když jdete kolem s nědělním turistickým zástupem, potkáte jednou, maximálně dvakrát za deset let :-)

Krátké občerstvení samozřejmě muselo proběhnout :-) Toto kupříkladu je konzumace "švestičky z vlastní zahrádky". Poctivě musím uvést, že Vojta se zveřejněním této fotografie jednoznačně nesouhlasil :-) Nevím proč. Taková pěkná švestka :-D


Slušelo by se uvést, že tento pilíř je pozůstatkem stavby něčeho, co tu někdy z nějakého důvodu něčemu sloužilo a v nějakém roce to bylo zničeno, zbouráno, strženo povodní a nahrazeno jinak. Bylo by to poučné a ozvláštňující sdělení. Snad jindy. Vůbec nikdo nevíme, co to je, nepídili jsme se a ani fantazie nám nic nenabídla. Ale ta fotka je taková příjemně melancholická :-)


I zde poutníci staví tyto stavbičky. Naši kluci tomu říkají menhiry :-) Nejsou žádní troškaři :-D Zajímavé je, že se tak děje zásadně na místech, kde nemohou přežít sezónu - na horách nebo v korytech řek, které jsou vymleté jarními vodami. Tady je zajímavé to, že všechny ty šutry jsou neuvěřitelně hranatý, neomletý. No možná to tak zajímavý není :-( To je nakonec jedno. Mazat to nebudu :-)


Zničehonic nad námi most. Železniční. Máme pozitivně zjištěno, že, z tohoto pohledu na pravé straně, hned zaúsťuje do tunelu.

A pod tunelem ještě jezík. A to už jsme vlastně na konci soutěsky.

Z poslední lávky můžeme pohlédnout do dálky, krajina se otevřela a my opět víme, že jsme vlastně v Alpách.


Anebo můžeme pohlédnout směrem dolů a zjistit, že je pod námi poslední atrakce soutěsky, vodopád Šum. Krásné jméno pro vodopád. Není liž pravda?


Tak jsme si udělali ještě krátkou vycházku "pod Šuma".

Vůbec nás nenapadlo, že bychom šli nazpátek někudy jinudy než stejnou trasou. Je to krása a vstupenka platí i pro cestu zpět :-D Vojta večer našel nějaký příspěvek na webu od jiných návštěvníků někdy z dřívějška. Psali něco v tom smyslu, že doporučují jít nazpátek přes kopec. Měli pravdu. taky jsme to tak měli udělat. Při zpáteční cestě už okouzlení přírodními krásami nefungovalo jako dostatečně účinná kompenzace těžkostí při míjení s protijdoucím zástupem. Poslední ze soutěsky Vintgar - poslední ilustrační: krása a "mravenčí dálnice".


Než jsme odjeli na Vintgar, objeli jsme jezero Bled, abychom si udělali představu o tom, kam odpoledne zamířit "na koupačku". Bůhvíjak moudří jsme z toho nebyli, ale nakonec jsme zaparkovali u areálu místního veslařského klubu. Zajímavé bylo, že u vhcodu měli velikou ceduli (nevyfocenou), kde bylo jednoznačně pomocí srozumitelných piktogramů zakázáno úplně vše, proč se k vodě obvykle chodí, pokud nejste veslař (koupání, plavání, surfování, potápění, chytání ryb a určitě ještě něco. Přitom areál byl pro pěší normálně přístupný a plný lidí, kteří zdaleka všichni nemohli být členy klubu a dělali všechno to, co bylo přeškrtané na té ceduli u vchodu. No tak jsme se prostě připojili :-)

A tady je podán jednoznačný důkaz, že Pipi skáče šipku (2014 zanést do rodinných análů). Na stylu makáme :-)

Tahle fotka je tu hlavně proto, aby bylo vidět, jaká je tu neskutečně čistá voda. Ona je taky pěkně teplá, sladká a voňavá. To ale nemůžeme zdokumentovat :-) Snad až bude internet 5, 6 nebo 7-D. Jako ty kina, kde se hejbou sedačky a mrtvoly smrdí z plátna :-D

Tady je v pozadí ten strašně známý ostrov na jezeře Bled. Ono není zrovna moc vidět, že je to ostrov. Co ale jiného je na fotce vidět, je to, že mládenci a dívenky ve Slovinsku jsou pěkně rostlí, nerozkydlí, nepupkatí a neobézní. V Polsku loni to bylo taky tak, ale tady je to ještě o chlup lepší. Škoda, že jsme nezapracovali příspěvek z letošního koupání u rybníku Dolce u Trutnova. To by bylo nelichotivé srovnání.

A kde jsme se to vlastně rozvalovali...

Na prostranství před loděnicí jsou vsazeny takové pěkné kovové pásy a na nich jsou od olympiády v roce 1960 v Římě všechny výsledky "místních". Jen pro příklad...

... levá polovina tohohle pásu vypadá asi tak...

No, my nejsme zrovna vrcholoví :-) Ladíme formu na zítra, to bude zřejmě nějaký větší "dokopec" :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat