úterý 12. srpna 2014

Slovinsko 2014 - den čtvrtý, úterý

Po horské túře předešlého dne bylo třeba trochu zvolnit a nachystat program, který by nebyl tolik fyzicky náročný. Počasí se také zklidnilo, i když jinak než by si prázdninový dovolenkář asi představoval - mraky zakryly hory, aby nás to nikam nelákalo, rozpršelo se velmi melancholicky, nastalo bezvětří.
Asi tři čtvrtě hodinky jízdy autem od Brezje jsou třeba pro cestu k Bohinjskému jezeru. Co nám říká internet?
  1. Bohinjské jezero je největší jezero ve Slovinsku, když nepočítáme nestálé Cerknišské jezero. Leží v nadmořské výšce 525 m. Má rozlohu 3,18 km², je 4,35 km dlouhé a 1,25 km široké a pobřeží má délku 10,9 km. Dosahuje maximální hloubky 45 m. Wikipedie
  2. Plocha3,3 km²
  3. Délka4,35 km
  4. Šířka1 km
  5. Povodí107 km²

Chtěli jsme se zkusit projít okolo jezera, podívat se na vodopád na řece Savica a vykoupat se. No, melancholie byla na začátku dost silná, odnikud nikam nebylo nic vidět a na nějaké velké pochodování to nevypadalo.



Obec, ve které jsme zaparkovali se jmenuje Ribčev Laz a leží úplně na východním konci jezera. A jako zatím všude ve Slovinsku, je to místo upravené, příjemné a na turisty připravené. Kostelík je jako vždy opravený, načančaný a tento zasvěcený sv. Janu Křtiteli (Sv. Janez Krstnik - mně se ty místní verze fakt líbí :-))


Na informační tabuli se dozvídáme, že hlavním přítokem jezera je řeka Savica (tam máme namířeno na vodopád) a naopak odtokem řeka Jezernica, která vlastně trvá jen asi 60 metrů, pak se spojí s řekou Mostnica a dál pokračuje pod jménem Sava Bohinjka. Tak trochu Křemelná + Vydra = Otava.


Tyhle tabule s chybějícími obličeji jsem viděl asi stokrát v albech a na různých profilech všech možných známých. To je zcela jistě poprvé, kdy jsem se k něčemu takovému nachomýtnul osobně a dokonce s foťákem v ruce. Bohužel chybí obsazený třetí výřez, protože Vojta byl vzhledem k aktuálnímu stavu počasí v hluboké depresi a to poslední, čemu by byl v danou chvíli ochoten holdovat, bylo rodinné veselí s dopomocí nedůstojných pouťových pomůcek. Chápu, on je ten čerstvý gymnazista ;-)


Ten kopytník s rohy stjící na skále je údajně "Zlatorog", což by měl být jakýsi patron, fantom či vládce místních hor. Takový místní Krakonoš. Aspoň to tvrdí náš gymnazista. Pokud je to jinak, bude se muset hodně snažit, abych tuto mylnou informaci odstranil. Opravu nadmořské výšky Malé Mojstrovky ve včerejším příspěvku si prosadil, tak uvidíme:-)


Chvilku jsme se plácali okolo, pršelo furt stejně, pořád stejné nízké oblačno, v informačním centru nás nic nezaujalo, suvenýry bohužel takové nijaké, tak jsme se posunuli směrem k vodopádu. To je pro změnu úplně na západním konci jezera a ještě se musí pěkný kus pěšky a do kopce.

Koryto, kterým Savica pod vodopádem pokračuje do jezera, nese typické znaky koryta, které rok co rok musí odvést jarní tání. Tvoří tak lákavé pozadí, že dokonce i naše mamka se nechala vyfotit "na nový book" ;-) Tak aspoň jednu :-)


Tak takhle nějak to má vypadat. Tak abysme to neminuli :-)


No neminuli jsme to :-) Ani to nešlo. Placená cestička nevedla nikam jinam. Foto nám pořídila krásnější polovina páru, který s námi komunikoval anglicky, ale co byli zač, to nevím. Fotit uměla :-) Měla taky Nikona :-)
Vodopád se střídavě objevoval a ztrácel v cárech mlhy z nízké oblačnosti. V tuhle chvíli je to tak napolovic.


Asi dvacet minut pod vodopádem je chata u Savice, hotýlek a ještě nějaké ty hospody. Odsud nebo od jezera je možnost ve dvou dnech dorazit na Triglav a vypadá to, že jsou místní ubytovny i pro tento účel občas využívána počítají s tím. Pak se ještě autem sjedou asi čtyři kilometry k jezeru. Po většinu trasy je silnice lemovaná dřevěnými hoblovanými trámy ve funkci svodidel. Tady ten kousek je zrovna funglovka. Jak to funguje jsme raději nezkoušeli :-)


Soudíme, že tahle kytka vedle silnice je pravděpodobně Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) nebo možná taky nějaký jiný :-)


Ne že by se vyčasilo, oteplilo nebo že by dokonce vysvitlo sluníčko. Ale vykoupat jsme se opravdu museli. Tentokrát už jsme zase na východním konci jezera a našli jsme velikou pláž. A s výjimkou pár hezkých veslařek jsme ji měli samozřejmě celou pro sebe. Vlastně ne, ještě okolo dvakrát proplaval nějakej měkkoň v neoprénu :-))


Zajímavé je, že to jezero na fotkách vypadá docela malé. Ale to tedy opravdu není. A teplé ale taky moc nebylo. Špatně se to odhaduje. Na internetu jsem našel aktuální info 18,9 °C. Tomu bych docela věřil. Bylo to velmi osvěžující ;-)


Toto synchonizované šklebení je asistovaný trénink stylu "prsa" v závodním provedení. To jen tak na vysvětlenou. Ty vlasy ale jsou! Co, babičky a dědečkové? :-))


Mamka prožívá letos zjevně dovolenou plnou výzev. Jestli tam vleze, bude to po nejvyšší hoře nejstudenější voda :-)


Pipi do toho jde jako morální opora.


Ještě krátká motivační instruktáž...


...a už to vypadá nezvratně!


Výraz nadšení...


... je nakrátko nahrazen výrazem zděšení :-) Ale další  osobní hranice padla. Opět blahopřejeme ! :-))

Dobře to dopadlo a dnešní pošmourný den nakonec taky. Večer ale lilo a lilo a lilo... Uvidíme, jak to bude dál :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat