čtvrtek 21. srpna 2014

Malý čundr na Plešivec

     Tradičně jezdíme s klukama už pár let na vodu. Vždycky to nějak naplánujeme a vyrazíme. Letos to nějak nešlo. Pořád ne a ne rozhodnout se, na jakou řeku a odkud kam a na jak dlouho...
Nakonec se nám docela šiklo, že máme opravdu velice suché léto, a tak nám nemusí být líto, že to letos vezmeme pěšky. Tlačit loď pod každým jezem - toho jsme si dost užili loni.
    Našim cílem se tentokrát stal vrchol Plešivce. Plešivců je víc, tento "náš" Plešivec je občas prý nazýván brdským Olympem. Trasa a výškový profil zde. Ovšem bez laskavého svolení Seznam.cz, takže pardon, děkujeme.


     Vyrazili jsme tedy směrem západním. Krom jiného i přes Beroun. Berounka v pozadí by se asi dala přebrodit v holinách suchou nohou :-)


Do Berouna jsme jeli dvěma autobusy, ten třetí nás odvezl do Lochovic.



     A jak je vidět dále, dalším překonaným tokem byla Litavka. Na té nebylo zrovna moc znát, jestli je pod stav nebo ne :-)


    Na stoupání do brdských kopců bylo příjemné, že okolní porost nabízel množství pochutin. Letošní "rychlejší" průběh vegetačního období způsobil, že konec prázdnin nabízel kromě malin a sem tam nějaké ostružiny i švestičky.



     Pro znalce českých končin a místopisu je zde jedna orientační. My jsme sice vyrazili dále po červené, vyhnuli jsme se Lhotce, ale o kus dál jsme si odskočili bokem na žlutou k jezírku.



     Je tu docela čisto a tak broučci se tu mají dobře. Toto kupříkladu není, jak se mnozí chybně domnívají hrdobec, ale hovnivál, tedy chrobák :-)



     Stoupání bylo ve srovnání s Julskými alpami velmi mírňoučké, přesto působilo některým nejmenovaným členům výpravy potíže, zejména psychické. Ty se projevovaly zejména zaostáváním za kolektivem a nasupeným výrazem ve tváři.



     Tohle prosím není žádná výtvarná výchova! Tak ten kámen opravdu vypadal.



     Další přírodní pozoruhodností jest toto jezírko zvané někdy Smaragdové a někdy prozaicky Plešivecké.



     Tady byla mohyla z kamenů a my jsme tam u ní udělali nějakej výbornej fór. A až si vzpomeneme jakej, tak ho sem dopíšu :-D



     Zdá se, že až se bude odkud rozhlédnout, bude i nač pohledět.



     A pro pořádek další rozcestník. Tady je podstatnou ta cedulka vpravo dole. Tam se totiž píše, že prý "dále po červené". A to byl právě náš případ.



     První otevřený výhled byl přes paseku.



    Pak už jsme dorazili na hřeben a výhledů bylo hned habaděj :-)



     I když ty první opět jen přes paseku. Tohle je, tuším, někam na sever.



     No a tady ten už je pěkně "naplno".


    Vrcholové družstvo.


     Trocha podvečerní romantiky.



     Samospoušť - přítel turistův.



     Vrcholek Plešivce byl pro nás příjemným překvapením. Netušili jsme totiž, kde se uložíme k spánku, a tady si to o nocleh přímo říkalo.



     Rychle jsme vyrazili na obhlídku okolí a pro sluncem vyšisované dřevo roztroušené po balvanitých polích.



     A rychle se začalo stmívat. Konec prázdnin už je prostě takový :-(



     Je to tu místy docela divoké.



     Ty domy vzadu v údolí, to jsou Jince. Známe, "vojenský prostor Jince", že?



     Přístřešek pro turisty - výborný jídelní kout.



     A ohniště z hromady šutrů vypadalo docela bezpečně. Což tedy v panujícím větru bylo docela vhod.



     Tohle nabídnu když ne do National Geographic, tak aspoň do Koktejlu :-)



     Kluci jsou osvětleni ohněm, Lužce v údolí veřejným osvětlením a stůl čelovkou.



     Ranní tábořiště. Vymést větvemi z místa pod stanem všechny borové šišky (a že jich bylo požehnaně), byl úkol náročný, nikoli však neproveditelný. Vymést kořeny se ovšem nějak nepovedlo :-)



    Něco podobného tu již bylo v nočním provedení.



     Skalnatá terasa na Plešivci je opravdu pěkná.



     Opravdu vydatná hromada kamenů poskytla dost materiálu nejen pro ohniště, ale také pro improvizovaný vařič. Snídaně je totiž nejdůležitější jídlo dne, že?



     Z údolí dorazili další turisté. Nejvyšší čas vyrazit na cestu domů.



     Toto je viklan. Kdo by nepoznal, je to na něm napsáno, zřejmě, aby jej nikdo neminul :-)



    Áááá - menhiry vždy a všude!



     Místo našeho noclehu zde v pozadí snímku. Z této strany (to je vlastně na opačnou stranu než byl noční výhled) to až tolik romanticky nevypadá :-)



     Tahle fotka je tady hlavně kvůli té jabloni. A že jich tam všude takových bylo!



     Hostomické nádraží. Velmi přívětivé (nikde vůbec nic :-))



     Poslední přestup. Tam jsme jeli třemi autobusy, nazpátek čtyřmi vlaky :-D



     To je takový kulturní epilog - vitráže v hale berounského nádraží. Povedlo se. Už jsme zvědaví, kam nás to vrtne příští prázdniny :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat