neděle 30. března 2014

Na kole s Burýškama

Jak byla letošní zima mírná, tak bylo i časné jaro přívětivé. A tak přímo lákalo k výletům a vyjížďkám všeho druhu. Než jsme vyrazili, nevěděli jsme přesně jak, ale nakonec to dopadlo takhle:


Na začátek něco hezkého :-) Kdo měl na gymnáziu pana profesora Kašparovského, jako já, ví, že tohle je Anemone nemorosa.

Po známém dlouhém sjezdu od hájovny za Hořelicema. Autor snímku Vojta není na snímku vidět. Takový objektiv ještě nevymysleli. Jo a taky chybí Ivuška B. Ta už s rodinou na podobné akce nevyráží ;-)

Docela velký kus cesty se nám dařilo absolvovat po polních a lesních cestách. Tady už jsme zase vystoupali z údolí Kačáku na druhém břehu. Tohle je těsně před tou "ostrou levou" mezi Nenačovicemi a Malými Přílepy.

A tohle těsně za ní :-)


Pokud nevázne příjem tekutin, je to "no problem".


Tady už jsme u Nižbora. Tohle je zrekonstruovaný jez s malou vodní elektrárnou a rybím přechodem - to je ten potůček do oblouku.

Na kopci zámek. Tuším, že je tam muzeum keltské kultury. Mé vzdělané děti a žena tam, na rozdíl ode mne, byly.

Hospodu jsme našli, obsadili a vzápětí opustili. Nelíbilo se nám tam. Místo toho jsme se projeli na místní veřejné BMX trati.



A tohle je pár vteřin po mém nejlepším dnešním čísle. Nějak jsem technicky nezvládl sjezd z rampy. Dokonce i přesně vím, jak se to stalo, ale nebudu nudit podrobnostmi. Přemet napřed byl rychlej a efektní.

Vašek mi nafotil moc hezkou sérii, vybral jsem ale jen zvedání ze země. No, šlo to. I ten kšilt, co ležel opodál, šel nasadit. Odřeniny nejsou vidět, bylo jich dost. Taky od té doby jezdím s rozstřeleným sedlem.

Všichni adrenalinoví sportovci vědí, že v takové chvíli je třeba nasednout a jít do toho znova. Tomu se říká "neztratit morál" :-D A podařilo se! :-)


Ještě jsme před sebou měli pěkný kus cesty. Pozdnější oběd byl v nakonec v Berouně a pak jsme to vzali podél řeky do Srbska a ještě přes Hostím a pak do kopce přes Bubovice, Kozolupy atd. Kdo to tam na jaře zná, tahle fotka ho nepřekvapí a potěší.


Bylo krásně a lidí bylo venku opravdu dost, a to i na Alcazaru i pod ním.


čtvrtek 20. března 2014

Rychlá vyjížďka na vyhlídku

Takový náhlý, možná stále ještě předjarní nápad. Ve čtvrtek odpoledne. Případný čtenář tohoto blogu zná místo, kam směřovaly naše... když se jede na kole, tak to asi nebudou kroky, že?

Jo jo, je to vyhlídka nad Chrustenicemi a je tady k vidění už na Silvestra. Obrázek výše je skoro jako ilustrace ke známé Werichově pohádce „Až opadá listí z dubu“. Zima dávno za námi a lupeny drží a drží.

Tady už je ale vidět, jak nám to pěkně raší.

A chlapečkové rostli i přes zimu, žádný vegetační klid :-)


A rychle domů! Vždyť je ještě zima!

úterý 4. března 2014

Jarní prázdniny 2014 - Jiřetín

Už je to skoro tradice. Posledních pět sezón už ani nic „horského“ neplánujeme, prostě si na termín jarních prázdnin zamluvíme Jiřetín a jedem.
Letos byl termín prázdnin v našem okrese asi oním pověstným zlatým hřebem, protože přišel až nakonec, konkrétně první týden v březnu. Vzhledem k tomu, jak se v tuto zimní sezónu vyvíjela sněhová situace, jsem osobně dlouho věřil, že to je ten správný termín, protože JEDNOU PŘECE TEN SNÍH NAPADNOUT MUSÍ! No, nenapadl. K nevíře!
Smířili jsme se s tím ale snadno a jak je i zde na fotkách vidět, když je krásně, je jedno, jestli je to v létě se sněhem nebo v zimě bez sněhu.
Zkrátka jsme pojednali jarní prázdniny v duchu letní turistiky. A tejden jsme zkrátili na čtyři dny, tak to šlo ráz na ráz.

Sobota

V sobotu jsme dorazili někdy brzy po poledni a vyrazili na okruh přes sjezdovku, Křížovou horu a Jiřetín zpět. Fotky tu nejsou, všechno už máme mockrát :-) Ale místo toho jedna mapka pro ty, co to tam neznají, ...
... a dokonce i jeden výškový profil trasy.


Neděle

No a v neděli jsme vyrazili do Vysoké Lípy podívat se na Hrudkovi a na nová kachlová kamna. Mají to tam pěkné. Ale dlouho jsme nezdržovali a přesunuli se na Mezní Louku a odtud se vydali na Pravčickou bránu. Ještě jsme tam spolu nebyli a určitě to stojí za to.
Většinou cestou fotil Vojta, dokonce se i zajímal o to jak a kupodivu si i nechal poradit :-)
Procházky v zimním období s letním počasím mají tu výhodu, že si bez listí na stromech užijete výhledy ještě dřív, než dorazíte na vyhlídku.

Bez listí a bez lidí je to tady zřejmě ještě hezčí než obvykle.
Při sestupu z vyhlídky jsem udělal jednu hodně rychlou fotku a nějak si nemůžu vzpomenout, proč mají všichni tak zděšenej výraz?!
V ostrém sluníčku se nefotí zrovna nejlíp, ale na skály to kreslí docela pěkně.
A tady je zase vidět, že Vojta asi popáté mění stanoviště a záběr a vůbec. Mamku s Péťou už to zjevně nebaví a já mám ksicht v křeči.
Bylo to asi dvanáct kilometrů a bylo toho docela dost :-)

Pondělí

Pondělí proběhlo hodně v klidu. Až moc. Všichni byli až překvapivě uondaní z nedělní vycházky a Péťa měl dokonce horečku. Tak raději rovnou do úterka.

Úterý

Dohodli jsme se, že to bude den odjezdu. A bez klasického kolečka přes Tolštejn a Jedlovou by to samozřejmě nešlo. A tak jsme vyrazili. 
Nebylo tak krásně jako v neděli, ale i tak to bylo na pořádnou vycházku po kopcích jako stvořené. Tolštejn je vlastně docela slušná zřícenina, takže se najdou různá hradní zákoutí.
Ale je tu i celoročně provozovaná restaurace, kde se dají koupit a napsat pohledy. 
Poštovní známky a schránku tu ale neměli, a tak toto foto zůstává jediným důkazem o tom, že pohledy pro babičky jsou opravdu autenticky z Tolštejna :-)
Na Jedlovou cesta jako žádná ze sta, roubená je břízama.
A mohlo by to pokračovat i těmi verši o krčmě jako hradu. Je kamenná a pěkná a dokonce se tu dá i ubytovat
A ta velká strakatá holka se jmenuje Ema a bydlí tady, co sem jezdíme. Ale není to strakáč, je to nějakej tažnej pes. To je ale náš strakáč taky :-))
Nepodíval jsem se pořádně na jídelní lístek a objednal jako zákusek po vydatném jídle dva kousky borůvkových knedlíků. Jeden knedlík ovšem vážil podle menu půl kila celé kilo stál. 
Tak co se holt dalo dělat. No snědli jsme je samozřejmě :-)
Nadmořská výška 774, ale připadáte si tady docela jako na horách.
Tedy jako na civilizovaných horách.
Sjezdovka se bez sněhu může stát místem konání jiných radovánek. Co děláme s Helčou je celkem jasné. Co to provádí Pipi, netuším. Musím se ho zeptat, jestli si vzpomene.
Závěr poslední túry a pobytu byl docela dobrodružný. Nikdo se neodhodlal, tak to zbylo na mně. Obří houpačka (prý 15 metrů vysoká) a jedno zhoupnutí. Zhruba někde na čtvrté fotce mě málem opustil ten půlkilový knedlík i s doprovodem moravských brabců.

Ponechal jsem si ovšem i obsah žaludku i úsměv na rtech. A tak poslední obrázek je optimistický a to zcela právem. Měli jsme se hezky, jako ostatně v Jiřetíně vždy :-)