sobota 25. ledna 2014

Vojtovy patnáctiny

První sláva roku 2014 – patnácté narozeniny našeho Vojty. Slavnostní předávání občanských průkazů už se sice nekoná, ale přece jen je to takový docela zajímavý věk. Přestane letos být dítkem školou povinným. Přesto i v tento slavný den zatím celkem nevinně vyhlíží.

Oslava proběhla přímo v den narozenin, v sobotu, no prostě nám to pěkně vyšlo. A mejdan byl podle Vojtova přání, takže hezky v rodinném kruhu.
Dáreček nebyl objednán, takže byl pracně vymýšlen a nakonec zamaskován do asi jedenácti indicií, každá na papírku. A pak vypuklo luštění.
Péťa přihlíží, byl předem informován, ale statečně neprozradil :-)
Zatržený termín v kalendáři napověděl opravdu hodně.
Zdá se, že už svítá, ale věřit se podle výrazu moc nechce.

Je to výlet do Londýna a poletíme tam spolu na 4 dny 17. května. Tak snad nám to vyjde ;-)

No a pak bylo už jenom papáníčko a mlsáníčko, protože to k tomu musí nutně patřit. Dortové svíčky jsme tentokrát pojednali trochu netradičně, ale dort byl tradičně výborný, domácí „od maminky“.



sobota 4. ledna 2014

Nad přehradou Vrané a u Cukráku

Vojta na dnes naplánoval kešky na vyhlídkách nad Vltavou. A nám se povedlo už podruhé po pár dnech zopakovat stejnou chybu - některé terény, jako třeba skály, jsou prostě neschůdné a musí se dlouho a velkou oklikou chodit po cestách. 
A když se k tomu přidá špatně popsaná keš, je kačerský výsledek poněkud slabší, tj. dneska například místo osmi nálezů jen tři. Ale počasí celkem ušlo (nakonec se nerozpršelo) a místa jsme objevili opět moc pěkná a opět jsme si užili výhledy, které může nabídnout jen „průhledná“ zimní příroda bez listí.

Pohodlná cesta (dole v pozadí) nás bohužel vedla příliš dolů, takže jsme ji museli záhy opustit.


A šplhali jsme a šplhali (mamka s Péťou jsou jasní, kdo objeví Vojtu, má bod navíc :-))


No a pro lepší představu ještě jeden trochu širší záběr.

A tohle je ta Škroupova vyhlídka, kam jsme vlastně měli namířeno. Mimochodem je to ten Škroup „od hymny“ a jen kousek odtud v Trnové mu patřil zámeček. A sem si prý chodil pro inspiraci.



Zlezli jsme kde co, ale kešku jsme nenašli.

Výhledy ovšem byly pěkné.


Vedlejším následkem výhledů ale byly již zmíněné obchvaty. Při jednom pokusu o zkratku jsme kupříkladu došli až sem, otočili se a museli jí jinudy.

A uprostřed dalšího obrázku totéž místo, kterak jsme je pozorovali o nějakou dobu později.

Po nějaké době jsme dospěli do civilizace, tedy alespoň civilizace s turistickým značením.





S přibližující se civilizací také divoký terén ustupoval civilizované pasece. Zajímavá byla paseka s jedním zapomenutým  stromem. To by mě zajímalo, jak a proč se tohle může stát.

No a kostel, to už je úplná civilizace. A taky jedna z mála nalezených skrýší.


A pak jsme se, už raději autem, přesunuli na Cukrák. A to je tamní vysílač.

Civilizace je zde přítomna nejen tedy vysílačem samotným a dálnici okolo vedoucí, ale také rovnými značenými cestami, v postupujícím šeru již poněkud rozmazanými.

A nakonec už skoro tma jak v pytli a civilizace v jedné z nejděsnějších podob - dálniční bufet. Ještě že jsme s sebou měli čerstvé králičí řízečky a čaj v termosce :-))))


středa 1. ledna 2014

Nový rok 2014

Jak na Nový rok, tak po celý rok. No, nebylo by to zas až tak špatné. Péťa využil nabídku, vybral si „výměnnou úschovu“ za Silvestra a vyrazil s kamarády do Berouna do bazénu. Taťka vyrazil z náhlého popudu na kole a Vojta měl novoroční program v Loděnici. A mamka to prožila tak nějak se všemi.
Fotodokumentaci má tentokrát jen Vojta, většinou jsme si ji „vypůjčili“ z veslařských zdrojů.
První foto je z přípitku, na který jsme dorazili s mamkou těsně předtím (já na kole, mamka autem). Ostatní jsou z loděnice a z plavby. Celé je to k vidění tady a fotky potom tady. Jo a Vojta má jeko jedinej pod vestou zelený triko :-)



Silvestr 2013

Silvestr proběhl tak nějak tradičně, jak poslední roky obvykle probíhá. Taťka vyrazil ne kole a zbytek rodiny s kamarádem „v úschově“ vyrazil na vycházku, aby se s přicházejícím večerem obě úderné jednotky spojily a přivítaly příchod nového roku u televizní obrazovky. Obojí způsob přípravné fáze má ten důsledek, že čekání na půlnoc je velmi namáhavé, neboť přísun kyslíku a počet kilometrů plus přísun pohonných hmot u tatínka přispívají spíše k brzkému odchodu do hajan.
No a protože televizní program mi letos přišel obzvláště slaboduchý, nejhodnotnější vizuální okamžiky dne přikládám níže.



PF 2014