čtvrtek 21. srpna 2014

Malý čundr na Plešivec

     Tradičně jezdíme s klukama už pár let na vodu. Vždycky to nějak naplánujeme a vyrazíme. Letos to nějak nešlo. Pořád ne a ne rozhodnout se, na jakou řeku a odkud kam a na jak dlouho...
Nakonec se nám docela šiklo, že máme opravdu velice suché léto, a tak nám nemusí být líto, že to letos vezmeme pěšky. Tlačit loď pod každým jezem - toho jsme si dost užili loni.
    Našim cílem se tentokrát stal vrchol Plešivce. Plešivců je víc, tento "náš" Plešivec je občas prý nazýván brdským Olympem. Trasa a výškový profil zde. Ovšem bez laskavého svolení Seznam.cz, takže pardon, děkujeme.


     Vyrazili jsme tedy směrem západním. Krom jiného i přes Beroun. Berounka v pozadí by se asi dala přebrodit v holinách suchou nohou :-)


Do Berouna jsme jeli dvěma autobusy, ten třetí nás odvezl do Lochovic.



     A jak je vidět dále, dalším překonaným tokem byla Litavka. Na té nebylo zrovna moc znát, jestli je pod stav nebo ne :-)


    Na stoupání do brdských kopců bylo příjemné, že okolní porost nabízel množství pochutin. Letošní "rychlejší" průběh vegetačního období způsobil, že konec prázdnin nabízel kromě malin a sem tam nějaké ostružiny i švestičky.



     Pro znalce českých končin a místopisu je zde jedna orientační. My jsme sice vyrazili dále po červené, vyhnuli jsme se Lhotce, ale o kus dál jsme si odskočili bokem na žlutou k jezírku.



     Je tu docela čisto a tak broučci se tu mají dobře. Toto kupříkladu není, jak se mnozí chybně domnívají hrdobec, ale hovnivál, tedy chrobák :-)



     Stoupání bylo ve srovnání s Julskými alpami velmi mírňoučké, přesto působilo některým nejmenovaným členům výpravy potíže, zejména psychické. Ty se projevovaly zejména zaostáváním za kolektivem a nasupeným výrazem ve tváři.



     Tohle prosím není žádná výtvarná výchova! Tak ten kámen opravdu vypadal.



     Další přírodní pozoruhodností jest toto jezírko zvané někdy Smaragdové a někdy prozaicky Plešivecké.



     Tady byla mohyla z kamenů a my jsme tam u ní udělali nějakej výbornej fór. A až si vzpomeneme jakej, tak ho sem dopíšu :-D



     Zdá se, že až se bude odkud rozhlédnout, bude i nač pohledět.



     A pro pořádek další rozcestník. Tady je podstatnou ta cedulka vpravo dole. Tam se totiž píše, že prý "dále po červené". A to byl právě náš případ.



     První otevřený výhled byl přes paseku.



    Pak už jsme dorazili na hřeben a výhledů bylo hned habaděj :-)



     I když ty první opět jen přes paseku. Tohle je, tuším, někam na sever.



     No a tady ten už je pěkně "naplno".


    Vrcholové družstvo.


     Trocha podvečerní romantiky.



     Samospoušť - přítel turistův.



     Vrcholek Plešivce byl pro nás příjemným překvapením. Netušili jsme totiž, kde se uložíme k spánku, a tady si to o nocleh přímo říkalo.



     Rychle jsme vyrazili na obhlídku okolí a pro sluncem vyšisované dřevo roztroušené po balvanitých polích.



     A rychle se začalo stmívat. Konec prázdnin už je prostě takový :-(



     Je to tu místy docela divoké.



     Ty domy vzadu v údolí, to jsou Jince. Známe, "vojenský prostor Jince", že?



     Přístřešek pro turisty - výborný jídelní kout.



     A ohniště z hromady šutrů vypadalo docela bezpečně. Což tedy v panujícím větru bylo docela vhod.



     Tohle nabídnu když ne do National Geographic, tak aspoň do Koktejlu :-)



     Kluci jsou osvětleni ohněm, Lužce v údolí veřejným osvětlením a stůl čelovkou.



     Ranní tábořiště. Vymést větvemi z místa pod stanem všechny borové šišky (a že jich bylo požehnaně), byl úkol náročný, nikoli však neproveditelný. Vymést kořeny se ovšem nějak nepovedlo :-)



    Něco podobného tu již bylo v nočním provedení.



     Skalnatá terasa na Plešivci je opravdu pěkná.



     Opravdu vydatná hromada kamenů poskytla dost materiálu nejen pro ohniště, ale také pro improvizovaný vařič. Snídaně je totiž nejdůležitější jídlo dne, že?



     Z údolí dorazili další turisté. Nejvyšší čas vyrazit na cestu domů.



     Toto je viklan. Kdo by nepoznal, je to na něm napsáno, zřejmě, aby jej nikdo neminul :-)



    Áááá - menhiry vždy a všude!



     Místo našeho noclehu zde v pozadí snímku. Z této strany (to je vlastně na opačnou stranu než byl noční výhled) to až tolik romanticky nevypadá :-)



     Tahle fotka je tady hlavně kvůli té jabloni. A že jich tam všude takových bylo!



     Hostomické nádraží. Velmi přívětivé (nikde vůbec nic :-))



     Poslední přestup. Tam jsme jeli třemi autobusy, nazpátek čtyřmi vlaky :-D



     To je takový kulturní epilog - vitráže v hale berounského nádraží. Povedlo se. Už jsme zvědaví, kam nás to vrtne příští prázdniny :-)



pátek 15. srpna 2014

Slovinsko 2014 - den sedmý, pátek

Uvědomili jsme si, že jezero Bled si zaslouží mnohem víc pozornosti, než jsme mu doposud věnovali. Navíc má tu výhodu, že není daleko a v letošním nejistém počasí nám umožňuje rychlý úprk "na ubikaci".
Dnes je svátek Nanebevzetí Panny Marie a tedy zřejmě jeden z hlavních svátků vztažených k poutnímu kostelu v Brezje. Dostat se autem ze vsi opačným směrem než ostatní davy bylo náročnější než by člověk čekal.
Zaparkovali jsme u bledského nádraží a vydali se z kopce k jezeru. Měli jsme v úmyslu zejména svézt se loďkou na ostrov a popřípadě také navštívit bledský hrad.


Hrad a ostrov s kostelem (pro změnu :-)) panny Marie vybízí k focení neustále.





Při hledání půjčovny loděk, tedy půjčovny loděk, které dokážou uvézt naši nadměrečnou rodinu plus psa, jsme obešli pěkný kus jezera a došli nakonec až pod hrad a potom ještě dál. Na ostrov to tedy budeme mít o kus dál, než od půjčoven bližších, ale naštěstí máme v týmu trénovaného profíka :-)



Tak se nakonec zadařilo a my plujeme :-) Zpod stříšky v pozadí jsme si vypůjčili "velkou" loďku, podle tvrzení "půjčovníka" prý za cenu "malé". Tak možná to tak i bylo :-)



Při plavbě "tam" profík šetřil síly a vesla se tudíž musel chopit tatík amatér.



A znovu ostrov, teď hezky "přes celý".


A tohle jsou schody ke kostelu. Zajímavé je, že na ostrov se nesmí jen tak plavat, zřejmě proto, aby tu mezi zbožnými poutníky nepobíhali naháči jen v plavkách.



Kostel samozřejmě jako všechny ostatní, které jsme tady potkali, vypucovaný, vyšperkovaný. Kompozice obrázku velmi výletnická.



A stejné místo poněkud jinak. Našim chlapcům to sluší všem třem :-)



Tentokrát mezi větvemi je hrad, trochu odjinud.



Takhle zblízka a nízko přímo na kmeni rostoucí jmelí jsem ještě neviděl. Ruka na rostlince je dekorační, nikoli trhající ;-)



Toto je na druhé straně ostrova, než jsme přistáli. Je tu o něco rušněji, asi proto, že sem je to od protějšího břehu výrazně blíž. Co přesně ti chlapíci s velkou kamerou natáčeli, jsme neidentifikovali.



Barva vody je zde zachycena velmi věrně.



Zpáteční cestu v roli vůdce plavidla začínal Péťa.



Centík byl zjevně s jeho nautickým stylem natolik spokojen, že se s důvěrou věnoval odpočinku.



Ano, to je snem každého správného rodiče - už sám nemusí, už se jen veze a hákujou děti :-D



O mořském vlku má každý svou představu, o jezerním psu máme velmi konkrétní představu vlastní.



No konečně se toho chopil ten trénovaný profík. Právě předvádí vzorový zásek :-)



Nebo si taky můžete zaplatit loď se stříškou a profíkem v ceně :-) Takhle tři najednou jsme zahlédli jen jednou.



Prešeren je opravdu velmi populární. Kdo si nepamatuje, o koho jde, bude muset opětovně prostudovat předešlé díly blogu.



Na moc stánků s kravinkama jsme nikde nenarazili. Tady jich pár bylo. Tohle jsou celkem originální keramické svícínky na zahradu. No nekoupili jsme si je :-)



Lavička v parku jako stvořená k rodinnému odpočinku.



My jsme z parku učinili poněkud zahradní restauraci.



Opodál stála veliká skleněná vitrína a v ní těchhle dvaatřicet figur. V roce 2002 se v Bledu konala šachová olympiáda a umělec, tedy akademický sochař Janez Boljka věnoval při této příležitosti tuto plastiku městu Bled. Rozestavění velmi birarních figur odpovídá tzv. Pircově obraně, což je jedno z hypermoderních zahájení, které se připisuje slovinskému velmistru Vasjovi Pircovi. Kam se tady podíváš, nějakej slavnej Slovinec. Fakt záviděníhodné! Bez ironie!



Pokácený strom lze využít jako dekoraci, prolézačku a ještě ušetřit na nákladech za odvoz :-)



Casino je, si myslím, docela nezajímavé, ale je i tady.



Kousek od kasína byla kavárna a v kavárně podávali také blejsku kremnu rezinu, též lidově kremšnitu, na kterou tady mají dokonce i billboardy. Mamka si splnila touhu a ochutnala. No, bylo to dobré, ale že bych to cpal na billboardy ;-)

Tady to je takové bledské "city".



Cestou ke hradu je podél schodů bylinkový záhon a bylinky jsou hezky popsány...



... a co asi může být tohle? Mně se ty podobné jazyky fakt líbí :-)



Na úpatí návrší s bledským hradem stojí kostel sv. Martina.



A nad ním hrad.



Vlevo na obrázku je vidět, jak se dá z fotky na fotku vystoupat velmi rychle. Ve skutečnosti to přece jen kousek času zabere.



Fronta u vchodu nás přesvědčuje o tom, že o návštěvu vnitřku až tolik nestojíme.



Ještě jedno výletní foto z ochozu nad padacím mostem.



A výhled na jezero přímo z hradu.



A ještě naposled ostrov :-)



Na zpáteční cestě konečně fotím divoké bramboříky, které tu rostou leckde a hojně.



Celý týden čteme cedule, že v Bochyňské Bělé (název obce jsem si dovolil přeložit do češtiny, alespoň tak bych si to představoval ;-)) bude "Festival rybích dobrot". V pátek navíc měla vystupovat skupina "Mambo kings". Na tu jsme se teda zrovna nechystali, ale na ty rybí dobroty určitě ano. Není to na fotce moc vidět, ale pěkně jsme mezitím promokli cestou od hradu k autu.

V suchém ohozu jsme si pak postupně dali talíř rybích dobrot, ...



... grundle čili girice...



... no a samozřejmě čevapčiči :-)



Místní rybáři to pojali opravdu velkolepě. Celá akce teprve začínala, a tak jsme si mohli gastronomické zázemí...



.. i stan pro návštěvníky a kapelu mohli prohlédnout v celé, zatím prázdné kráse.



Ale my už toho měli za dnešek dost. A museli jsme tak trochu začít balit. S dopitím druhého pivka musel mamce pomoct i Pipi.



Cestou od stanu s dobrotami jsme na břehu řeky Savy Bohinjky našli tuhle netýkavku žláznatou. Znáte ji všichni jako ten invazivní druh, co těžce zarostl břehy všech českých řek. Příležitostně je třeba se mrknout na to, jestli invazi podnikl i sem nebo právě odtud.



A začala provokativní přehlídka slunečních scenérií. Po zpola propršeném týdnu, po dnech, kdy byly hory v okolí spíš jen tušit, a poslední večer ve Slovinsku - normální provokace.

Tak tohle, kupříkladu, je Babí zub :-)



Toto zase je suvenýr ze Slovinska. Sušák na seno a hory. Ty sušáky jsou zastřešené a vlastně slouží i jako "skladiště". Stojí tu na každém políčku a rohu. Prodávají se dokonce jako upomínkový předmět (tedy zmenšené, že) :-)



A takhle se můžete rozhlížet po okolí přímo od bledského jezera, je-li tedy někam vidět.



A jedna rozlučková - od Pipiho za jízdy z okýnka. No řekněte - krása, co? :-)