sobota 28. prosince 2013

Povánoční cyklovyjížďka

Nějak nám to lenošení letos nejde. Alespoň na kousek na kole.




A tak z toho nakonec bylo hezkých 25 kilásků na trase Nučice - Rudná - Úhonice - Chýně a nějak zase zpět.

pátek 27. prosince 2013

Výšlap na vrch Míšek

Už před několika lety jsem náhodou zjistil, že kousek nad Nižborem se ukryt
v křivoklátských lesích nachází vrch Míšek.


Učinili jsme rychlé rozhodnutí, a tak jsme si vezli oběd s sebou. Samozřejmě na něj došlo, sotva jsme vylezli z auta.

Cesta byla, jak je ostatně patrné i z mapy, pěkně rovná...

... a dovedla nás ke krásnému dubisku.


A už jen o malý kousek dále se nám jen trochu opodál mezi hezky zimně opadanými stromy objevilo nenápadné návrší. A to by měla být kóta, která byla naším dnešním cílem.

A z druhé strany nám Míšek poskytl pozadí pro sérii portrétních snímků.





A také Centíkovi jsme pořídili jednu pěknou.

A když už jsme došli tak daleko a bylo tak pěkně, vydali jsme se po cestě dál. Chtěli jsme vidět, co se děje tam, kde se cesta kroutí a začne se také sklánět pěkně z kopce.
A bylo krásně.

Cesta se svažovala k potoku Vůznici. A stejně jako se nám stalo o dva dny dříve, zjistili jsme, že jsme opět byli v rezervaci, opět jsme lezli, kam se nemá, ale snad nám to příroda v zimním spánku odpustí. V každém případě přehrada na dně údolí působila dojmem něčeho tajného či zakázaného.





Že jsme byli v rezervaci, to bylo jasné. Co nám tedy ale vůbec nedošlo, proč byl výstup z hráze na druhý břeh a cestu přehrazen. Centík s tím tedy neměl problémy.



A vlastně ani Helča.

Docela zvláštní byly také plechové držáky přitlučené ke stromům a naplněné polyuretanovu pěnou. Bylo jich tam docela dost. Schválně se podívejte na fotky, kolik jich napočítáte.




A pak jsme ještě zjistili, že ta pěna byla naplněná něčím smradlavým. No fakt místo plně záhad :-) Podivné bylo například i to, že i v letošní mírné zimě je tu na hladině led, který se Péťovi nepodařilo rozbít

Tento neúspěch ho zřejmě mírně rozladil, a tak se poněkud záměrně opožďoval za rodinným kolektivem. A tak ho lze nalézt i na poslední fotce oné rovné zpáteční cesty. Hledejte modrou tečku uprostřed :-)


čtvrtek 26. prosince 2013

Svatoštěpánská sešlost

Tentokrát až na Štěpána, tedy o den později než „obvykle“, se u nás sjelo příbuzenstvo z mamčiny strany. Co k tomu napsat? Celková účast 20 osob, a to přítomných v jednom okamžiku. Ale bylo to docela příjemné. Tak jen dvě fota pro ilustraci.


Vojtovi se to moc líbilo a přál si to za měsíc zopakovat na svoje narozeniny. Tak uvidíme ;-)

středa 25. prosince 2013

Hodobožová vycházka

Abychom celé prázdniny neprováleli na kanapi, vyrazili jsme den před plánovanou velkou příbuzenskou slezinou na čerstvý vzduch. A jako často předtím, kam a proč určil „kačer“ Vojta.
Do plánu tentokrát zahrnul dvě vyhlídky nad Berounkou (na pravém břehu, naproti Srbsku) a osvětlovací věž v bývalém lomu kousek odtamtud.
Narychlo jsme shlédli mapu, zjistili, že tam tudy nevedou žádné značené cesty, řekli si, že to nějak dáme a vyrazili do Srbska. Krom vyhlídek a věže byla na programu i keška s názvem „Mlok“. Museli jsme k ní dojít po trati, ale to jsme po konzultaci s paní hradlářkou hravě zvládli. Keška byla v jeskyňce a byla opravdu objemná.


Centík hlídal zatím venku a čekal, až páníčci vylezou.


V létě prý jsou tu k vidění i mloci. Teď v zimě bohužel jen usušená mtrvolka na betonovém pražci opodál.

Vybrali jsme si jednu pěšinku a vydali se od řeky do kopce směrem, kde jsme tušili přístup k dalším vyhlídkovým keším. Bylo to tam moc pěkné, ale ukázalo se, že terén je poněkud nad naše síly.

A jediné pěšinky byly zjevně pouze ty vyšlapané místní zvířenou.


Až doma jsme zjistili, že pod námi byla tzv. Císařská rokle, nejstřeženější část Národní přírodní rezervace Koda, že se tam vůbec nesmí a vůbec. Tak snad někdy příště po zvířecích pěšinkách (ale ani muk!)
A tak jsme vyrazili k autu a pak ještě na onu osvětlovací věž. Na vysvětlenou - osvětloval se lom, protože se tam pracovalo i v noci. Asi se zde pracovalo v období nějaké hospodářské prosperity. Podle toho, jak je věž zchátralá, už to bude docela dávno. Objekt je to ale i tak velmi zajímavý.


A i tu kešku jsme nakonec našli.



úterý 24. prosince 2013

Štědrý den 2013

Na vánoční prázdniny jsme přestěhovali piáno do kuchyně, což mělo ten neočekávaný efekt, že Péťa cvičí více než jindy a sám od sebe. Dokonce tak začal i Štědrý den.

Naštěstí máme na každý Štědrý den docela našlapaný program, takže nějaké zabíjení času, už aby to bylo a aby to co nejrychleji uteklo, ani moc nehrozí. A Centík čeká na nadílku docela trpělivě.

A tak po návštěvě v Loděnici u příbuzných živých i zesnulých, procházce na hřbitov do Tachlovic a tradičním zpívání a ochutnávání u kapličky na Prokopské návsi byl najednou den pryč a všichni už se mohli těšit na vyvrcholení.
Tedy pro mě osobně už je to pár let spíše než co jiného slavnostní tradiční tabule.

Chvilku ještě dráždím ratolesti opakovaným přidáváním salátu a „k tomuhle zbytku si nutně musím dát ještě jeden menší kousek kapra“ a pak už tedy jdeme vyhlížet, jestli přece jen toho Ježíška letos nezahlédneme.
Tak zase nic a zase se mu nějak podařilo proniknout nepozorovaně do obýváku a nadělit pod stromeček. Ta záhada, jak to dělá, je na českých Vánocích možná to nejhezčí. Neumím si představit, že by mi Ježíšek hulákal nad barákem houhouhou a pak se procpával do baráku komínem.
A tak ještě kulturní vložka (povšimněte si, prosím, že jsme rodina na úrovni ;-))...

... dvě, tři koledy u stromečku ...

... a může se nadělovat.


I Centík dostal nový pelíšek a hned věděl, co s ním má dělat.

No a ještě jeden žánrový obrázek ne závěr.


I když... závěr vypadal spíš nějak takto.

Veselé Vánoce!!!

neděle 22. prosince 2013

Návštěva v Sedlově

Tradice velí zajet poslední víkend před Vánocemi k tetě Háně do Sedlova. Sestřenka Áňa má narozeniny, babi Jája taky, Pipi je měl nedávno, Vojta je má za měsíc a vůbec je spousta důvodů, proč se tam zajet podívat aspoň jednou za čas.
Foťák zůstal doma, tak aspoň jedna, dvě telefonofotky.


A taky jsme dostali kapříka a tradičně vlastnoručně uříznutý stromek.


Tak zase za rok!