úterý 29. října 2013

Sváteční výlet ke Kokořínu - 28. října 2013

Dneska to opravdu vypadalo na extrémně pěkné počasí, Centík už se dlouho pořádně neproběhl, měli jsme tu možnost vzít s sebou jednoho parťáka navíc, o výletu na Kokořínsko už mluvíme dlouho, a tak bylo o programu na státní svátek rozhodnuto.
Teploměr na autě ukazoval cestou stěží uvěřitelných 24 °C, sluníčko svítilo a my zaparkovali v Harasově.

A netradičně jsme se vydali na trasu podle článku v jednom čísle Lidé a země. Ten nás nejdřív poslal na skalní vyhlídku nad rybník.



Cesta vede okolo známého skalního domu.



Dovnitř se sice vlézt nedá, ale výhled, který měli kdysi majitelé, si vyzkoušet můžeme.



Ze skalní vyhlídky byl opravdu pěkný výhled. Třeba na hotel, který od restituce chátrá.



Nebo na novější dřevostavbu, která je vlastně jen šlupkou okolo prázdného vnitřku a pomalu zarůstá vegetací. Majitel asi čeká, až si to „sedne“.


No a pak zase nazpátek a dolů a jinudy dál. K vidění cestou byla třeba různá skalní díla lidských rukou...




... nebo skalní výtvory čistě přírodní, ve kterých se to príma hraje.


Výhodou neznačené cesty je, že vás zavede na místa, kam se obvykle člověk nedostane.

Cestou do obce Kokořín jeden památný strom, který sice můžete vidět z auta, ale to prostě není ono.

A viděli jsme toho víc. Hrad Kokořín zná asi každý, ale co třeba zámek ve stejnojmenné vesnici?

Akorát, že se nedostanete dovnitř. A to platí pro zbytky skalního hradu, tzv. Staráky pod zpustlým zámeckým parkem.

Prý prolézání Staráků bylo dřív velmi romantickou zábavou. Nový majitel pozemku měl zjevně něco proti.

A tak můžeme poobědvat na louce nad strží.

A Centík se může opravdu vyřádit.

A protože se připozdívá, musíme najít zkratku do údolí. Prý se to jmenuje Ochozka a vede to někam kousek od hospody U Grobiána. Musíme se zeptat místních, ale nakonec jsme úspěšní. Cesta je nejdřív luxusní...

... a později romantická.

Ale opět potkáváme cestou dolů moc překrásných koutů a míst. Staveb...

... i záběrů vhodných jako pozadí pro stínový autoportrét.


Přítomnost potoka ukazuje, že jsme dole v údolí, a přítomnost cedule zase, že cesta, po které jsme sem přišli byla ta, co jsme po ní měli jít ;-)

Tak a sem jezdila naše mamka jako malé robě na dovolenou (jen to asi vypadalo trochu jinak a možná byl i milejší personál).

A v hospodě U Grobiána jsme si dali něco na zub. Je to známá budova třeba i z filmového muzikálu Rebelové.

A ještě jeden pěknej baráček.

Domů jsme dorazili silně za tmy a dosti ucabrtaní, ale byl to vážně překrásnej den i výlet. A tak na závěr jedna žánrovka.

Krása, co? Tak jo, přiznávám. Trochu jsem ji přibarvil :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat