pondělí 19. srpna 2013

Polsko 2013 - den sedmý, pátek 16. srpna 2013

Předpověď hovořila jasně - oteplení o pět stupňů dává jasný pokyn k tomu, abychom poslední den strávili velice neaktivně = pláž a gastronomie.
------------------------------------ 

Cesta s pejskem do pekárny pro čerstvé pečivo už je naším ranním rituálem. 

Jazykový koutek:

świeże = čerstvé
czerstwe = tvrdé okoralé

Tak pozor na to! Obojí totiž lze v pekárně poptat a dostat!

V okolí bylo více míst, kde se dá ráno pečivo nakoupit, ale tenhle domeček si o návštěvu přímo říkal. Ono to vypadá, že Cent nevynechal jedinou možnost k seznámení, ale pravda byla spíš taková, že neustále musel čelit zájmu potenciálních kámošů (či nápadnic). Většinou je dost nespolečensky ignoroval :-)

Výběr báječný, ceny lidové, na stole to pak vypadá pěkně, třeba tak.


A když teda na pláž, tak s plnou parádou.



Místo obvyklých vln nás tentokrát podobně jako první den čeká rybník. A ani použití různých zábavných pomůcek :-) nemůže vlny, zdejší nejlepší koupací atrakci, nijak nahradit.


A tak naplňujeme základní teze plánu pro tento poslední den. Všechny končetiny si zaslouží odpočinek.




Předtím ovšem bylo třeba vybudovat patřičně chráněné ležení. V takhle plném rozsahu poprvé a naposledy.

A tak když voda nebyla zrovna nejzábavnější, musel to dohnat písek. Vojta si nedal ujít plážovou klasiku.

A tomuhle prej se říká „sandman“. No, zní to logicky. Já bych ovšem své vlastní dítě nepoznal.

Rybniční nálada moře ovšem lidi neodpuzovala, spíše naopak. A tak zatímco na jedné straně bylo slušně nacpáno...

... na druhé už bylo přecpáno neslušně.

Poslední plážové scény patří zaslouženě Centíkovi. Byl hodný jako nikdy a krásný jako vždy. Zdobil...

... plaval...

... a pak se chtěl jako správný pes zbavit vody válením. Písek zjevně shledal pro tento účel velice vhodným.

No a pak už doba dozrála k odchodu z pláže a k přípravě na tu druhou část rozlučkového programu, tedy část gastronomickou. A jedna nostalgická tapeta na závěr:


Protože úspěšná sestava se nemění, vyrazili jsme najisto do osvědčené restauračky a pustili se do šašliku...

... popřípadě do tresky...

... a ještě do kolínka a do pizzy a do zelí a brambor a žampiónů a vůbec. Bylo to výborné a bylo toho moc. Museli jsme se trochu projít. Nejdřív na večerní pláž.
Západ jsme sice už prošvihli, ale atmosféra byla příjemná i bez toho. A lidí pořád spousta.

U tohoto vchodu na pláž jsme objevili poprvé i typické baltské plážové koše, sice trochu násilně a necitlivě očíslované, ale vcelku pěkné, seřazené před zítřejší šichtou.

No, aby té romantiky nebylo příliš. Posedíme...

... pořídíme ještě jednu tapetu večerně-mořskou...

... a vyrazíme do ulic.

Hlavním účelem vycházky po večeři bylo (je třeba to otevřeně přiznat), aby nám slehlo a my si mohli dát ještě zmrzku :-) Taky jsme měli oblíbený podnik.

A vevnitř to vypadalo neméně pěkně.

Cestou „domů“ nás zaujal tenhle chlapík...

..., který jen s pomocí sprejů, kousků kartonu a starých papírů vytvářel takové trochu surrealistické obrázky. O umělecké hodnotě můžeme možná pochybovat, ale jinak - hotový borec nakonec.

Protože je pátek a teplý letní večer, mnozí se nechávají zlákat k tanci.

To ovšem není náš případ. Nám musí postačit pár tanečních kroků na chodníku (navíc myslím, že Vojta v tom nejel úplně dobrovolně ;-))...


... a honem na kutě. Zítra nás čeká asi 630 kilometrů. Jedeme domů!


Žádné komentáře:

Okomentovat