středa 14. srpna 2013

Polsko 2013 - den čtvrtý, úterý 13. srpna 2013

Ráno: nikdo nikde neběhal.
Nejpozoruhodnější událost dne: Vojta nevlezl do moře.
-----------------------------------------------------------------
 
Na svoji plynulou polštinou ;-) položenou otázku, něco jako: „Gdže mogu by kupič švježe ryby?“ jsem dostal celkem jasnou odpověď, a tak byl ranní plán pro dnešní den daný - do přístavu v Rewalu pro ryby přímo od rybářů.
Přístav možná bylo trochu silné slovo, ale nakonec jsme dokonce připojili podpisy pod petici proti jeho zrušení. No uznejte, že by to byla škoda.



Rybky byly opravdu čerstvé, většinou ještě živé, akorát tady měli jen flundry (tedy platýse, chcete-li), ovšem za cenu nevídanou, jedna ryba vyšla na cca 10,- korun. Nebyl tedy ani velký výběr ani konkurence. Vlastně čerstvou rybu prodávali jen zde.


A ušetřili jsme si dost práce v našem minikuchyňském koutečku tím, že jsme si nechali ryby očistit. Pán si řekl o celkem přiměřený peníz a zvedl nám tak pořizovací náklady o 40 % :-)

Cestou domů jsme nakoupili v supermarketu POLO. Je to (dle internetu) čistě polský podnik a připomíná tak trochu Billu nebo něco takového. Pro nás bylo podstatné, že se dalo platit kartou.

Počasí bylo opět trochu horší. Ochladilo se, každou chvilku hrozila přeháňka a vítr opět silnější. Vyslyšel jsem tedy Pipiho trvalé prosby a zapůjčili jsme si „gokart“, tedy jakýsi šlapací fiakr. Vyřídili jsme formality a vyrazili. 


Ostatní se vydali opět něco mlsat, ovšem hned za rohem jsme se zase potkali.


Mezitím Vojta a jeho gofr. Tedy vafle, lépe řečeno naprosto skvělá vafle s pravou šlehačkou a čerstvým ovocem. Mají to tu všude a stojí to za ochutnání. A víckrát :-)


Jízda na vehiklu byla nevšedním zážitkem. Mělo to i ruční brzdu (vlastně jenom ruční brzdu). A pro účely couvání zamykatelnou volnoběžku, což původně vypadalo jako šaltpáka. Přidáme dvě videa z telefonu pro představu o té jízdě. První je Pipiho, umělecké, druhé hrubě prvoplánově popisné, tedy moje ;-)





Odpolední koupání bylo jen pro ty, co se odvážili. Péťa se vrhnul do převlíkání velice chrabře.


Nakonec jsme tam vlezli i mamka a já. Vojta odolal a věnoval se umělecké fotografii přírodních krás baltského pobřeží.


Člověk chvílema fakt neví, jestli se má kochat nebo bát, co přijde.


A k večeru patří dvě poznámky. Jednu ilustruje toto foto. Je na něm Vojta a tváří se, že ho ta nádoba vpravo nezajímá, ale opak je pravdou. Je to totiž gril a platýsi už jsou pod pokličkou.


A pak ještě náš otužilý hrdina, který ovšem zjevně svůj příděl pro tento den vyčerpal a musel trávit večer takto.


Ostatně i já jsem nakonec vklouzl do dlouhých kalhot a ponožek (ikdyž ve společensky údajně nepřijatelných sandálech :-))

A myslím, že to byla hlavně babička Vendulka, která pod záminkou večerní procházky způsobila, že většina osazenstva završila rybí žranici ještě jedním gofrem. Odolali pouze někteří (já ne) :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat