úterý 20. srpna 2013

Polsko 2013 - den osmý, poslední - den návratu, 17. srpna 2013

Dřív nebo později všechno končí.
--------------------

Co se týče dokumentace našeho výletu do Polska, je den odjezdu jako stvořený pro pořízení obrázků našeho „apártmá“. Jsme sice velice pořádkumilovná rodina ;-), ale to víte, prázdniny jsou prázdniny a dovolená je dovolená... A fotodokumentace je fotodokumentace. A je tudíž lepší, když není interiér kompletně pokrytý šatstvem a sportovními potřebami.
Tak jedem:

pohled dovnitř...

Vlevo rozkládací gauč pro dva, vpravo kuchyňský kout a žebřík...

..., který vede do patra.

Nahoře je spaní pro dva a noční stolek. Koupelna má umyvadlo (mimochodem značky Jika) a sprchový kout (velmi prostorný)...

... a velmi důležité zařízení...

Před cestou podle ruského zvyku posedíme tedy v tomto případě na terase)...

... Cent je zcela odevzdaný, už se zřejmě tlumí před tušenou dlouhou cestou...


... a pak předáme objekt paní správcové Maryle, která při každém setkání litovala, že si s námi nemůže pořádně popovídat. Vyfotila se ráda :-)

A ještě jsme se naposled, aspoň ze schodů, podívali na „naši“ pláž. Nejdřív napravo...

... a pak samozřejmě i nalevo.

Jasno, bezvětří, vedro, ani vlnka. Co tady. Ještě že už jedeme domů ;-)

----------------------------------------------

Cesta proběhla celkem bez komplikací, pokud tedy pomineme cca 2hodinové zdržení ještě před Štětínem. Zácpa a vedro a to v podstatě hned na začátku cesty, to není nic příjemného. Když nás po dlouhé době popojíždění poslali hasiči značně dobrodružnou objízdnou trasou, zahlédli jsme koutkem oka, že zácpa má zřejmě bohužel až moc konkrétní příčinu :-( Zejména někdy je třeba spěchat opravdu spíše pomalu.
Takže to, že cesta proběhla bez komplikací, je vlastně pravda pravdoucí.

pondělí 19. srpna 2013

Polsko 2013 - den sedmý, pátek 16. srpna 2013

Předpověď hovořila jasně - oteplení o pět stupňů dává jasný pokyn k tomu, abychom poslední den strávili velice neaktivně = pláž a gastronomie.
------------------------------------ 

Cesta s pejskem do pekárny pro čerstvé pečivo už je naším ranním rituálem. 

Jazykový koutek:

świeże = čerstvé
czerstwe = tvrdé okoralé

Tak pozor na to! Obojí totiž lze v pekárně poptat a dostat!

V okolí bylo více míst, kde se dá ráno pečivo nakoupit, ale tenhle domeček si o návštěvu přímo říkal. Ono to vypadá, že Cent nevynechal jedinou možnost k seznámení, ale pravda byla spíš taková, že neustále musel čelit zájmu potenciálních kámošů (či nápadnic). Většinou je dost nespolečensky ignoroval :-)

Výběr báječný, ceny lidové, na stole to pak vypadá pěkně, třeba tak.


A když teda na pláž, tak s plnou parádou.



Místo obvyklých vln nás tentokrát podobně jako první den čeká rybník. A ani použití různých zábavných pomůcek :-) nemůže vlny, zdejší nejlepší koupací atrakci, nijak nahradit.


A tak naplňujeme základní teze plánu pro tento poslední den. Všechny končetiny si zaslouží odpočinek.




Předtím ovšem bylo třeba vybudovat patřičně chráněné ležení. V takhle plném rozsahu poprvé a naposledy.

A tak když voda nebyla zrovna nejzábavnější, musel to dohnat písek. Vojta si nedal ujít plážovou klasiku.

A tomuhle prej se říká „sandman“. No, zní to logicky. Já bych ovšem své vlastní dítě nepoznal.

Rybniční nálada moře ovšem lidi neodpuzovala, spíše naopak. A tak zatímco na jedné straně bylo slušně nacpáno...

... na druhé už bylo přecpáno neslušně.

Poslední plážové scény patří zaslouženě Centíkovi. Byl hodný jako nikdy a krásný jako vždy. Zdobil...

... plaval...

... a pak se chtěl jako správný pes zbavit vody válením. Písek zjevně shledal pro tento účel velice vhodným.

No a pak už doba dozrála k odchodu z pláže a k přípravě na tu druhou část rozlučkového programu, tedy část gastronomickou. A jedna nostalgická tapeta na závěr:


Protože úspěšná sestava se nemění, vyrazili jsme najisto do osvědčené restauračky a pustili se do šašliku...

... popřípadě do tresky...

... a ještě do kolínka a do pizzy a do zelí a brambor a žampiónů a vůbec. Bylo to výborné a bylo toho moc. Museli jsme se trochu projít. Nejdřív na večerní pláž.
Západ jsme sice už prošvihli, ale atmosféra byla příjemná i bez toho. A lidí pořád spousta.

U tohoto vchodu na pláž jsme objevili poprvé i typické baltské plážové koše, sice trochu násilně a necitlivě očíslované, ale vcelku pěkné, seřazené před zítřejší šichtou.

No, aby té romantiky nebylo příliš. Posedíme...

... pořídíme ještě jednu tapetu večerně-mořskou...

... a vyrazíme do ulic.

Hlavním účelem vycházky po večeři bylo (je třeba to otevřeně přiznat), aby nám slehlo a my si mohli dát ještě zmrzku :-) Taky jsme měli oblíbený podnik.

A vevnitř to vypadalo neméně pěkně.

Cestou „domů“ nás zaujal tenhle chlapík...

..., který jen s pomocí sprejů, kousků kartonu a starých papírů vytvářel takové trochu surrealistické obrázky. O umělecké hodnotě můžeme možná pochybovat, ale jinak - hotový borec nakonec.

Protože je pátek a teplý letní večer, mnozí se nechávají zlákat k tanci.

To ovšem není náš případ. Nám musí postačit pár tanečních kroků na chodníku (navíc myslím, že Vojta v tom nejel úplně dobrovolně ;-))...


... a honem na kutě. Zítra nás čeká asi 630 kilometrů. Jedeme domů!


Polsko 2013 - den šestý, čtvrtek 16. srpna 2013

Možná už nebyla taková zima, nepršelo a svítilo sluníčko, ale pořád to bylo lepší počasí na výlet než na pláž.
-----------------------------------

Tentokrát jsme se vydali na druhou stranu od našeho bydliště, ale zhruba asi tak stejně daleko, tedy něco přes 50 km. Našim cílem bylo město Kolobrzeg a co se asi tak potká cestou.
Kolobrzeg je úpravené město s pěknou pevností, přístavem, pláží, parkem a vůbec vším, co je v polských přístavních městech pěkného k vidění.
Maják na pevnosti určitě neptří k nejvyšším, které jsme viděli, ale v soutěži krásy u nás zvítězil.



Mořští koníci jsou z ocelové konstrukce nějak vycpané hlínou a osázené skalničkami. To jsme teda ještě neviděli ;-)

V přístavní rejdě je docela provoz. Zjevně zde docela bují podnikání ve vyhlídkových plavbách.

Dokonce i toto zcela jednoznačně vojenské plavidlo nese upoutávku na webové stránky rejsy-morskije.xo.pl, což určitě nevypadá na rekrutský portál.

Výstup na maják si tentokrát střihli kluci s mámou. Odměnou jim byla ukázková fota do budoucího rodinného alba.




Hned za pevností s majákem navazuje pláž a všude okolo je obvyklý shluk cukráren, rybích restaurací a prodejen všeho možného.
A z pláže se dá projít zpět do centra pěkným velkým parkem, kde jsme krom stromů a trávy a takových těch věcí, které zpravidla v parku najdeme :-) , potkali také velký amfiteátr, ve kterém zrovna probíhal nějaký mezinárodní folklórní festival.


Zjevně se sice chystalo nové vystoupení, ale my jsme zvolili cestu k autu. 
Současný svět je plný náhražek, kopií a umělotin všeho možného druhu. Tihle umělí havrani nebo krkavci nebo co, mají zřejmě za úkol chránit balkóny před osídlením, nebo alespoň pokálením, ptáky veskrze skutečnými. A to jsme taky ještě neviděli ;-)

Na cestě „domů“ jsme se podívali na jeden větrný mlýn. Asi už nemlel, ale podle cedulí tam byla cukrárna a ubytování.

A pak jsme byli zvědaví, jak to asi vypadá přes den v Rewalu, tj. tom městečku, kde jsme v úterý ráno kupovali čerstvé ryby. Určitý rozdíl tu k vidění zcela jistě byl. Obecně je to v Polsku se vkusem všelijak, ale obří dřevěné plastiky ryb se mi docela líbily. Takhle vypadaly dnes asi v šest odpoledne...

... a takhle v úterý v devět ráno.

A správný rekreační mumraj byl také všude okolo.



Protipól požitkářského dovádění, kostel, byl nový, pěkný, ale touto dobou poněkud stranou dění.

Popravdě i my jsme naši návštěvu v Rewalu pojednali spíše konzumně.

A dobře jsme udělali. Oběd ve Świnoujści byl totiž opravdu výjimkou a všechno ostatní papání bylo vážně skvělé :-)